Sousedé v Hranicích své kadeřnici nepřejí
D r a h o t u š e - Pro mnohé je obdivovanou hrdinkou, která se dokázala postavit nátlaku radnice, když se ji město snažilo nevybíravým způsobem přimět k prodeji strategického pozemku za nízkou cenu. Velká část národa jí proto drží palce. Doma však Markétě Regecové, které patří poslední nevykoupený pozemek pod továrnou Philips v Hranicích, nemohou přijít na jméno. "Ta? Ať si děvenka uvědomí, že žádný strom neroste do nebe. Ty peníze, pokud je na radnici vysoudí, jí stejně štěstí nepřinesou. Mám dceru ve Veselí a tam si taky kdysi pár sedláků postavilo hlavu, že nechtějí mít na svých pozemcích koleje. Tak inženýři s tratí uhnuli, do Veselí dodnes nejede vlak a za blbost několika lidí teď trpí všichni," zlobí se paní s holí na návsi v Drahotuších.
NEJSEM HRDINKA
Jaké to je, octnout se ze dne na den ve středu zájmu politiků, úředníků a televizních kamer, si drobná blondýnka z Drahotuš vyzkoušela vrchovatě. Markéta Regecová je kadeřnicí. V Drahotuších, v přízemí ruiny památkově chráněného domu, pečuje o hlavy lidí. Místo mytí a natáčení teď už však přes půl roku řeší denně desítky telefonátů, radí se s právníkem, odpovídá novinářům a policistům či odmítá firmy, které chtějí její pozemek koupit. "Nejsem žádná hrdinka. Spadla jsem do toho, ani nevím jak. Vůbec to není příjemné," říká osmadvacetiletá žena. Lidé z celé republiky jí píší dopisy nadepsané "Chamtivé kadeřnici" s většinou stejným obsahem: "Máš mimo peněz vůbec něco ráda? Ty nevíš, že čekáme na práci?" předčítá z jednoho anonymu Markéta Regecová. "Seš na řadě!" varuje ji další nepodepsaná pohlednice. "Sice mi volá i hodně lidí, že mi drží palce, a chodí i jiné dopisy, například tento - Neochvějné bojovnici proti byrokracii a nabubřelému úřednictvu. Ani to se mi ale nelíbí. Lidé si mě staví buď do role hamižné mrchy, nebo ze mně dělají hrdinku. Já ale nejsem ani jedno, ani druhé," brání se Markéta Regecová.
AŤ UŽ SI NEVYMÝŠLEJÍ!
Lidé v Drahotuších přiznávají, že starosta Hranic není žádný diplomat, takže to mladá žena při vyjednávání o ceně za pozemek asi neměla jednoduché. "Jenže my jsme tam taky měli kus pole a prodali jsme ho městu za 105 korun na metr. Nešprajcovali jsme se, tak nevím, proč by ona měla dělat takové problémy," mračí se paní s holí, která tím jednoduše pojmenovala, proč jen málokdo ze sousedů Markétě Regecové fandí. Zlobí se, že dostali za svá pole málo, zatímco ona chce a může získat třeba patnáctkrát víc. "Mohla by si už přestat vymýšlet," soudí prodavačka ze Smíšeného zboží v Hranicích Andrea Sklenaříková. Najít v Drahotuších či Hranicích člověka, který Regecové fandí, je těžké. "Je to jen závist," říká o rozhořčení drahotušských majitelka hranické galerie Patricie Juračková. "Ať se ale každý podívá na začátek - ona chtěla jen o pětačtyřicet korun na metr víc, než jí radnice nabídla, protože si potřebovala opravit památkově chráněný dům. Radní to odmítli i přesto, že některým jiným dali za pozemky pro Philips téměř třikrát víc, než chtěla ona původně. Místo toho ji začali zastrašovat, aby přistoupila na jejich cenu," kroutí hlavou galeristka.
CHCI STŘÍHAT DÁL
Přestože mladá kadeřnice zatím radnici svůj pozemek neprodala, stále tvrdí, že se chce dohodnout. Slevit z ceny stanovené znalcem však nemíní a za svůj hektarový pozemek nyní požaduje od radnice devatenáct milionů korun. Plus dalších 500 tisíc za nactiutrhačné výroky starosty Hranic v televizi na její adresu a 5 milionů korun jako odškodnění za to, že firma, které svůj pozemek loni prodala, po rozhovoru s radnicí od smlouvy ustoupila. Co bude dál? Jak chce mladá žena dál žít ve vesnici, kde všichni budou vědět o milionech korun, jež se jí možná podaří vydělat na prodeji? "Nevím. Mám z toho strach," obává se žena. "Jedno vím určitě. Já si tu stříhám, stříhám, stříhám už deset let. A chci tady taky stříhat dál, ať už se stane cokoliv," dodává kadeřnice, která se pro mnohé stala symbolem boje proti aroganci moci. (LENKA PETRÁŠOVÁ) (Mladá fronta DNES, Z domova, 18.01.2001, s. 03)
Potrefená husa nejvíc kejhá
Už nemůžu dále číst denní a jiný tisk bez toho, aniž bych nenatrefil na nějaký článek v poslední době "mediální hvězdy" JUDr. Juračky nebo některého z jeho příznivců. Téměř každá věta, která kdy vyšla z jeho úst, směřuje proti současnému vedení radnice, konkrétně proti starostovi města, Dr. Ing. Rudolfu Novákovi. Proč je tomu tak? Proč je náš současný starosta napadán bývalým starostou a jeho "kumpány"?
Odpověď je prostá. Pan Juračka se nemůže dodnes smířit s tím, že v křesle starosty sedí někdo jiný, někdo schopnější, rozumnější, někdo, kdo má široký přehled o dění ve státě, někdo, kdo se nenechá jen tak ovlivnit nátlakem pokrytců a prospěchářů, někdo, kdo toho pro nás občany již udělal mnohem více než pan Juračka za celé své volební období. Nebo je v tom ještě něco jiného? Proč se pan Juračka chová tak nepřátelsky a snaží se poštvat proti panu Novákovi širokou veřejnost?
Vždycky, když jsem potkával JUDr. Juračku, říkával jsem si: To je ale hodný člověk, vypadá tak mile, i zámek nám krásně opravil, ten by určitě nedokázal ublížit ani mouše. Ten má srdce na pravém místě. Ale opak je pravdou.
Nevěřím tomu, že všechno, co pan Juračka kdy za svého vládnutí udělal, je právně korektní a pro město výhodné. Že by se něčeho bál? Že by se na něj opravdu něco našlo?
Jedna věc mě ale velmi mrzí. Pan Juračka, jakožto státní zaměstnanec, nebude nikdy hledat práci ve firmě Philips. Je pracovně zabezpečený i se svou rodinou. Proto brání - zatím bohudík jen mediálně - stavbě Philips Picture Tube Technology Centre. Je to sobec, který nemyslí na nezaměstnané občany, kteří se konečně mohou uplatnit. Takto, podle mého názoru, smýšlí i paní Regecová, další "mediální hvězda", soukromá podnikatelka, která by se měla stydět za to, jakou ostudu městu a celému státu dělá. Jak na ni asi pohlíží 98 dalších majitelů pozemků, kteří již prodali a na jejichž bývalé půdě se staví? Kdyby takto jednal každý občan, nikdy by žádná zahraniční firma v České republice neinvestovala. A my se přece chceme přiblížit Evropě, nebo ne?
A co Mgr. Navrátil? Že by konečně nezávislý občan, který napsal svůj názor do Hranického týdne? Světe div se, ale není tomu tak. Je to opět jeden člověk z dob Juračkiády - právník, který kdysi pracoval pro město. A paní Seitlová? Nezávislá senátorka?
Opravdu nejsem fanatickým fanouškem současného vedení radnice, ale když se pana starosty neumí zastat ani nikdo z jeho zaměstnanců, musím to učinit já. Občané, proberte se, není na tom teď naše město přece jenom lépe? (Jan P.) (Hranický týden 7, 2001, č. 3, 18. ledna, s. 3)
Nejsem příznivkyní ani Juračky, ani Nováka
Vážená paní redaktorko Kosková, byla bych Vám vděčná, kdybyste z Hranického týdne nečinila rudý koutek přispěvovatelů z éry, kterou bych již nikdy nechtěla prožít a nepřála bych ji ani svým vnukům. Demagogické, populistické smyšlenky soudruha Josefa Hrubého a pana Jana P. jsou více než zcestné a zavádějící.
Josefu Hrubému jasně a slušně odvětil pan Křístek z Konfederace politických vězňů, ale jak se bránit přihlouplému anonymu, skrývajícímu se za jakéhosi Jana P.???
Nejsem příznivkyní ani pana Juračky, ale už vůbec ne bývalého aktivního komunisty Rudolfa Nováka. Oba dva místní politici mají svá svědomí a jen oni dva velmi dobře vědí, co jsou zač, zda-li se budou moci podívat slušným lidem do očí. Za oba hovoří jejich činy v době před rokem 1989 a po roce 1989.
Dovolila bych si přesto upozornit na zásadní nesmysly příspěvku pana Jana P.
Současný starosta Novák není panem Juračkou napadán, byl pouze upozorněn na některé nejasnosti v souvislosti s výstavbou továrny Philips. S touto ostudou nemá pan Juračka nic společného. Rudolf Novák by slušně vyzván, aby odpověděl na zasedání městského zastupitelstva a na stránkách tisku na nejasnosti okolo této, dnes pro město Hranice ostudné záležitosti. Rudolf Novák mlčí, občané města se dovídají informace z celostátních masmédií, které mají odlišný pohled na causu Regecová než pan P., starosta Novák a jeho kumpáni (použiji-li slovníku pana P.).
Právník Navrátil pouze podal svědectví ze soudního řízení v Přerově - senátorka Seitlová se zabývala nejasnostmi ohledně nestejného metru při prodeji pozemků. Jejich aktivity přece nemají a ani nemohou mít nic společného s panem Juračkou.
Pan P. se vtělil do role obhájce Rudolfa Nováka, když se za něho nedokáží postavit zaměstnanci. Závěrečná otázka (... občané, proberte se, není na tom teď naše město přece jen lépe? ) je inspirativní, ale tragikomická. Odpověď je jednoduchá - Není. Takovou ostudu dlouho naše město nemělo a asi jen tak dlouho mít nebude. I když - jeden neví...
J.K., Hranice (pisatelka si nepřála zveřejnit své jméno a adresu)
(Hranický týden 7, 2001, č. 4, 26. ledna, s. 3)
POTREFENÁ HUSA NEJVÍC KEJHÁ
Kdysi jsem recenzi jedné hranické výstavy podepsal Jan P., což měla být zkratka příjmení Přítel. Minulý týden se objevil v HT dopis jiného Jana P. Chci proto upozornit, že za tímto pseudonymem nestojím. Dělám to nerad, protože humor, který prezentuje článek Potrefená husa nejvíc kejhá mi je hodně blízký, takže bych rád takový článek napsal. Ale minulost mě poučila, že většina čtenářů se v takových textech vtipu nedobere. Janem P. karikovaná logika závistivce a politického jasnovidce totiž není tak vzdálená naší každodennosti. (JJKN)
(Hranický týden 7, 2001, č. 4, 26. ledna, s. 3)
Nejdražší hektar orné půdy - hranický?
Na takto položenou otázku by mohla být uznána správná odpověď: hranický, bude-li vyplacena požadovaná cena.
V pozemkové knize, která zachycuje přesné číslo a katastr pozemku, jeho vlastníky, příčiny změn, znění zákonů, po celou dobu této evidence, by mohl být označen jako výjimečný.
Při veškeré úctě k vlastnictví ex lége zřejmě ani v monarchii, která už civilizovala společnost průmyslem, dopravou, infrastrukturou neexistovala nedotknutelnost sociální funkce tohoto vlastnictví.
Absolutní prvenství zájmu jednotlivce před zájmem veřejným či prosazování svého zájmu "třebas i 100 mil. Kč/ha", jak je uvedeno v HT č. 3 v článku Názor - Smlouva s M. Regecovou je neplatná, by neúměrně zpomalovalo neustálé úsilí lidí o život v lepších podmínkách.
Sledování argumentace obou stran ve sporu o ha jako by potvrzovalo názor, že jazyk je úhelným kamenem kultury, atributem civilizace. Kdo si cení význam slov, užívá je s rozmyslem. Nekompromituje jimi takové pojmy, jako svoboda, právo, demokracie. Není přehnané tvrzení, že kulturní a civilizovaná úroveň jednotlivce je funkcí korektního a čestného používání slov.
To platí obecně, pro každého, v každé době. Třeba i při hodnocení výsledků krajských voleb.
Vlastnictví onoho pozemku nevzniklo zřejmě ani smlouvou v roce 1989 či podobně, ale stejně jako u ostatních téměř 4 mil. vlastníků půdy rozdělených do 13 mil. pozemkových parcel z působnosti zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Každá doba má charakteristické psychologické klima. To dnešní se vyznačuje pokračováním zpochybňování normotvorné a hospodářské funkce státu. Pod praporem boje proti státu je možné prosadit i soukromé zájmy.
Cenu oné půdy hranického ha o stejných bonitovaných půdně - ekologických jednotkách jako oněch 97 vykoupených pozemků neurčuje v tržním hospodářství norma vydaná státem např. vyhláška MF 295/95 či Občanský zákoník jako právní norma. Vyšší právní i morální sílu má podle mnohých prohlášení starosty zvyšující cenu pozemku o půl mil. Jednáním majitelky pozemku s firmou P-Imex se zvyšuje cena o 5 mil.
Jsou dvě základní stanoviska, které je možné si vybrat. Jedno z nich je založené na téměř divoké svobodě v nakládání s majetkem a odmítání sociálních závazků vůči veřejnému zájmu. Rozsah veřejného zájmu přinesl na příklad časopis Ring č. 45.
Druhé je založeno na sekundárním postavení absolutní svobody při koordinování zájmu jednotlivce ve prospěch veřejného zájmu, v zájmu spravedlnosti jako nejvyšší lidské ctnosti, vyžadující, aby ve společnosti nikdo nebyl zbaven sociální odpovědnosti. Obě stanoviska jsou původu etického.
Z hlediska práva zřejmě opravdu nejde o vydírání. Nejvýše o obchodní vypočítavost. Kromě vlastníka pozemku se zřejmě odjinud spekuluje. Jak před spekulací brání právo, uvidíme. Stejně jako spekulace je pro právo rébus, zda slovní vyjádření "v obvyklých cenách" může nahradit vyjádřenou cenu číslem. Je tu znova lingvistický problém.
Pokud stát neprokáže, že čl. 11 Listiny základní práv a svobod má v praxi vysokou mravní hodnotu, požadavky vlastníka zůstanou nezpochybnitelné.
I u těch, kteří zastávají hodnotu veřejného zájmu jako formu existence lidské společnosti, klesne renomé organizátorů průmyslové zóny. Pevněji se nižší hodnocení úrovně odpovědných usadí ve vědomí, naplní-li se vize, že daňoví poplatníci an block ještě připlatí na výstavbu nizozemské továrny.
(Josta)
(Hranický týden 7, 2001, č. 4, 26. ledna, s. 3)
Žádná objektivita - jenom osobní nenávist
Pane Jane P., reaguji na Váš příspěvek z HT ze dne 19. ledna.
Při čtení Vašich názorů se zamýšlím nad tím, co všechno svoboda slova dovoluje. Že totiž umožňuje i všem pisálkům šířit dezinformace, rozlívat špínu a urážet slušné lidi. Ano, pane J. P., píši o Vás. Vy svou "potrefenou husou" jste se přesvědčivě zařadil do bulváru. Žádná objektivita, jenom osobní nenávist k PhDr. Vladimíru Juračkovi a paní Markétě Regecové. Nepřímo zpochybňujete i paní senátorku RNDr. Jitku Seitlovou. Proč ten otazník u jejího jména? Všichni tito jmenovaní stojí vysoko nad Vámi. Než začnete někoho osočovat, měl byste znát fakta. Senátorka Seitlová své stanovisko ke sporu mezi městem Hranice a paní Regecovou veřejně sdělila. Iniciativa paní senátorky byla starostou Novákem vykládána nepravdivě a zřejmě účelově. Paní Regecovou osobně neznám. Sleduji však od počátku průběh této záležitosti z TV a z tisku. Přesvědčil jsem se o tom, že v tomto vlekoucím se sporu není ostudou města paní Regecová. Ta jedná otevřeně, důsledně a nikoho neuráží. I když je vystavena anonymním útokům a pokleslému štvaní. Abyste ji zesměšnil, dáváte jí "nálepku" mediální hvězda.
O skutečných zásluhách a kvalitách bývalého i současného starosty rozhodují voliči - třeba i s jimi vyjádřenou důvěrou bývá často manipulováno. V Hranicích - a to nejen na radnici - byly za všech časů postavy i figurky...
Počítám s tím, že touto svou odpovědí se podle Vašeho klíče zařazuji mezi "kumpány" pana PhDr. Vladimíra Juračky. Rád! Na rozdíl od Vás se podepisuji:
Richard Gruss
(Hranický týden 7, 2001, č. 4, 26. ledna, s. 4)
JEŠTĚ KE KAUZE REGECOVÁ VERSUS MĚSTO
Přečetl jsem si se zájmem komentář Jany Bendové, který byl k této kauze přetištěn v HT z MF, v němž se jeví paní Regecová jako oběť vytrvalého tlaku mnoha institucí, jež usilují o její svaté vlastnictví všemi možnými prostředky. Patří snad autorka do rodiny oněch Bendů, kteří se vyznačují až krajním konzervativismem a kteří by snad podle jistých výroků chtěli dokonce omezit u nás volební právo pouze na podnikatele a na katolickou hierarchii? Paní Bendová brání zde vehementně zájem jednotlivce proti tak zvanému veřejnému zájmu, jemuž i v této kauze by měl ustoupit. Je ovšem zřejmé, že zde jde o maximální využití jistého monopolního postavení, jaké paní Regecová jako majitelka zaujímá v případě onoho klíčového stavebního pozemku.
Ovšem podle mého by zde rozhodující roli měla sehrát mezi oběma stranami, to jest mezi městem Hranice a paní Regecovou, ona smlouva o budoucí smlouvě, která z paní Regecové činí osobu povinnou, jež ji zavazuje neuzavřít smlouvu o prodeji s nikým jiným než právě s městem Hranice. Dřív se tomu říkalo předkupní právo, latinský v obecném znění PRAEEMPTIOIURIS či Rakousko-Uherska VORKAUFSRECHT. Uzavření tohoto druhu dohody znamená ovšem jistý právní závazek, jehož porušení jednou nebo druhou stranou je porušení právní normy, což učinila paní Regecová tím, že počala jednat s další stranou o prodeji téhož pozemku, jelikož jednání s městem nedospělo zatím k uspokojivému závěru ve věci prodejní ceny pozemku. Tato skutečnost ale nemohla být důvodem k přerušení dalšího jednání a navázání jiného jednání, protože město zřejmě neustoupilo od platnosti předtím uzavřené dohody a dohoda je věcí obou smluvních stran.
Další právní kroky města jsou mně dost nepochopitelné, protože nějak nejsou v souladu s tím, co by bylo lze očekávat při narušení zmíněné smlouvy o budoucí smlouvě jednou stranou. Co se týče samotné smlouvy a její formulace, nevím o ní nic, ale domnívám se, že, ačkoliv obsahovala různé "nešikovnosti", přece vyjadřovala to podstatné, co v takové dohodě být mělo, takže nelze snad říci, že byla "špatná". Ale co je to "špatná" smlouva? Takový výraz právnická mluva nezná. Dohoda může být buď neúplná nebo platná či neplatná. Má-li ovšem jisté nedostatky, nikdo zatím ovšem nesdělil, že je neplatná, a to se týká zřejmě i okresního soudu v Přerově, na který se město Hranice obrátilo, což je o to zajímavější. Jak si tedy počínali městští právníci při přípravě oné dohody, jestliže jí lze cosi vytknout? To se ani na právnické fakultě nenaučili formulovat takové a podobné právní doklady? Jak to, že nebyli doposud schopni vést celou kauzu mnohem efektivněji? I takové otázky je třeba si klást.
Faktem zůstává, že causa Regecová kontra město (či naopak) je také kauzou politickou. Opozice by ráda skoncovala se sociálními demokraty na radnici a kauza je jim vítanou příležitostí k útokům proti starostovi, demonstrací jeho chyb právě v této záležitosti. Ovšem nejde jenom o starostu, ale jde o prostředky obyvatel tohoto města, které se buď přestěhují do kabelky paní Regecové, nebo jimi město pokryje část nákladů na opravu chodníků, komunikací anebo kanalizaci atd.
Tedy nepřátelé radnice v čele se sociálními demokraty nahrávají svými postoji a snad i jinými akty tomu, že zájmy občanů města budou ohroženy. Sám jsem kdysi prohlásil, že nesouhlasím s výstavbou podniku na "zelené louce", na orné půdě, které sice díky mizerné politice počínaje předsedou vlády Čalfou v oblasti zemědělství máme relativní přebytek, ale musím onu výstavbu podniku Philips vzít jako fakt, jako skutečnost či danost, i když připomíná ono podnikání v rámci akcí Czech - Invest podnikání v rozvojových, afrických či latinsko-amerických zemích. Jde pouze o to, aby na úkor občanů města nedošlo k neúnosnému obohacování se jednotlivců, kteří jsou ochotni do krajnosti využít situace. Pak tu na jedné straně jsou právníci, kteří plně pochopili, že právo je jejich nástrojem podnikání, a na druhé straně právníci, kteří jako soudci či právní zástupci státních orgánů necítí se být dosti či dostatečně chráněni v kauzách stát versus podnik či nějaký jiný soukromý subjekt, což ovlivňuje potom jejich způsob jednání. Je ovšem možné, že celkové změny na politické scéně po posledních senátních volbách ovlivňují do té míry celkové klima, že to zasahuje i do oblasti práva. Jistý druh anarchie by sem mohlo vznést i tvrzení vůdčího státníka, který činí rozdíl mezi zněním a duchem zákona, čímž připouští snad i libovolnou interpretaci zákonné normy. (Václav Fischer) (Hranický týden 7, 2001, č. 5, 2. února, s. 3)
Poznámka k článku Město Hranice versus ...
V uvedeném článku jsem si dovolil jistou nepřesnost asi v tom smyslu, že jsem Smlouvu o budoucí smlouvě, protože se jednalo konkrétně o přednostní právo (závazek) prodeje pozemku městu Hranice, označil v tomto případě jako předkupní právo města na uvedený pozemek a psal jsem, že podpisem oné smlouvy o budoucí smlouvě vzniká pro město právní nárok na koupi daného pozemku. Předkupní právo ovšem podle Občanského zákoníku, zákon 40/1964 Sb., část osmá, kap. Závazkové právo definuje v § 602 Předkupní právo v jiné souvislosti, takže v článku bylo tohoto termínu použito sice pro danou situaci a stav věcí výstižně a v popisu situace možná obrazně, i s použitím latinského (německého) označení stavu (EMPTIO - koupě, praeemptio - před-koupě, EMPTOR - kupec), i když podobně jako v zákonem postihované situaci jde o stejný právní vztah, totiž o vázanost prodeje na určitou osobu a tedy omezení prodeje na určitou fyzickou či právnickou osobu. Použil jsem tedy právnické terminologie, která se vztahuje na jeden případ vázanosti prodeje na jistou osobu, který je uveden v § 602, na jiný analogický případ, který ale OZ v konkrétní, normativní podobě neobsahuje. Tímto upřesněním bych chtěl předejít možným nedorozuměním, která by mohla nastat. Jinak na uvedený případ by se hodil i § 603, částka (1). Je možné, že sám zákon nepostihuje všechny smlouvy a závazkové právní vztahy, v nichž se jedná o podobné vztahy prodeje či koupě v konkrétnější formě, jako je třeba ta, o kterou občanům města Hranic jde, ale při povaze smlouvy jako právního aktu to snad ani není nutné, aby se uvažovalo o něčem podobném a není to a nebylo to doposud zřejmě ani praxí vyžadováno, a to platí i pro zvláštní označení či pro použití zvláštní právní terminologie.
Přijměte tedy toto moje vysvětlení či omluvu čtenářům.
Václav Fischer
(Hranický týden 7, 2001, č. 7, 16. února, s. 3)
Názor voliče na spor kolem pozemku
Nemíním s nikým polemizovat o tom, kdo má pravdu a kdo ne. Chci projevit svůj názor. Nebyl jsem u žádného jednání tohoto sporu a proto mohu posuzovat jen to, co jsem se dočetl v HT a jiných novinách nebo viděl v ČT.
Dle mého názoru je na pováženou už to, že pozemky na stejné lokalitě byly prodávány za různé ceny, a to údajně od 105 Kč/m2 až po 300 Kč/m2. Zde by stálo v zájmu objektivity zveřejnit, komu bylo placeno nejvíce a proč. Bylo to jenom kamarádům, přízni nebo známým. Dále určitě mnoho lidí zajímá, proč nebylo jednáno se všemi stejně (čestně). Podle naší ústavy jsme si před zákony všichni rovni v této zemi. Proč to neplatí v Hranicích? Zřejmě největší chyba se stala při komunálních volbách. O tom jsem už psal 4. prosince 1998.
Myslím, že rozumný člověk asi nebude podezřívat paní senátorku Seitlovou z nepravdivých zpráv a tato v obou článcích otištěných v HT usvědčuje hranického starostu z nepravdy a ze lží. Naopak článek p. Jana P. (snad to P. má znamenat Praštěný?), který píše o nějakém panu JUDr. Juračkovi, kterého v Hranicích asi nikdo nezná, oplývá mnoha smyšlenkami a výmysly člověka nesoudného.
Všichni členové zastupitelstva města Hranice by se měli stydět. Asi zapomněli na to, v čem všem Město pochybilo. Jen namátkou: Předčasné vydání stavebního povolení, odmítnutí požadavku paní Regecové na zvýšení ceny za 1 m2 na 150 Kč, když jiným se platilo až 300 Kč/m2. Místo slušné domluvy a dohody použito zastrašování (jako za dřívějších časů).
Proč už konečně vy všichni, kteří jste se zasloužili o zvolení tohoto starosty, nepostaráte se o to, aby byl z funkce odvolán? Potom se možná s paní Regecovou domluvíte.
(Zdeš)
(Hranický týden 7, 2001, č. 6, 9. února, s. 3)