---

PŘÍPAD MARKÉTA REGECOVÁ
Okresní soud v Přerově zamítl v pondělí 8. ledna 2001 žalobu města Hranice na Moravě, které tímto chtělo „přesvědčit" paní Markétu Regecovou, aby v obecném zájmu prodala svůj hektarový pozemek pro stavbu továrny Philips.
Pozemek měla prodat městu za cenu 300 korun za metr čtvereční.
Zastupitelé tím chtěli údajně dosáhnout naplnění obsahu smlouvy o smlouvě budoucí, jíž zdejší občanka podepsala v květnu 1999. Jenže tuto smlouvu shledal soud neplatnou - byla nesrozumitelná, nejasná.
Taková nenápadná, ale podstatná chyba ze strany města, které si ne všichni z prodávajících všimli. Ale někdo přece. Což je podstatné - i tíživé!
Tržní chování zakázáno?
Kadeřnice Markéta Regecová, majitelka hektarového pozemku v Hranicích na Moravě, byla roku 1999 stejně jako ostatní majitelé půdy (ve vznikající tzv. industriální zóně u tohoto moravského města) informována, že o její pozemek má zájem zdejší radnice.
Tenkrát, jak uvádí starosta města Rudolf Novák, nikdo ještě netušil, že na těchto místech bude stavět svou továrnu právě firma Philips. Podobně jako řada dalších majitelů pozemků byla i paní Regecová oslovena tak, že jí město předložilo smlouvu o budoucí kupní smlouvě.
„Napřed jsem dostala od města zmíněnou smlouvu, kde nestálo o ceně nic. To byla ta soudem zpochybněná smlouva o smlouvě budoucí," říká Markéta Regecová - žena obdivovaná i nenáviděná.
„Později mi přinesli smlouvu, kde stálo, že mi dají 105 korun za metr čtvereční."
K obsahu této, již konkrétnější, smlouvy majitelka snad nejznámějšího hektaru půdy v republice dodává: „V tomto papíru bylo psáno: ...jsme si ujednali... - a tak jsem se hned ptala pana starosty, kdo že jako si tu sumu ujednal. My dva spolu, nebo oni na radnici? Tenhle papír jsem prostě nepodepsala."
V té době se totiž na malém městě rozneslo, že ne každý má prodat svou půdu za oněch 105 korun za metr, ale že jsou takoví, kteří prodávají i za dvě stě a víc, a radnice s tím souhlasí a platí.
„Ptala jsem se odborníků, a ti mi potvrdili, že bych měla chtít tak 150 korun, ta částka za metr čtvereční že odpovídá. Tak jsem panu Bradáčovi z odboru majetku řekla, že prodám, ale za sto padesát korun. On mi k mému údivu řekl, že tu částku nedostanu ani náhodou a že se tedy bez mého pozemku město obejde," vzpomíná kadeřnice.
Špatná smlouva? Nezájem? Tak dál...
Když se obejde, tak se obejde, řekla si paní Regecová, ale pro jistotu se ještě s kritickou smlouvou o smlouvě budoucí obrátila na právníka - a ten jí řekl, že smlouva je neplatná, tudíž ji k ničemu nezavazuje.
„Po téhle informaci jsem prodala svůj pozemek firmě P-IMEX," vyjasňuje situaci žena, která nakládala se svým majetkem zcela regulérně.
„Ta firma mi zaplatila necelých 400 000 korun, ale slíbila, že v hodnotě pět milionů korun mi zrekonstruuje dům, který mám na náměstí v Drahotuších. Ten je památkově chráněn a opravu už si vážně zaslouží, tak jsme se dohodli."
Situace však začala houstnout. „Z ničeho nic přišli z radnice a najednou byli milí, a jestli trvám na těch sto padesáti korunách, tak je mám mít," popisuje další vstup zástupců města. Jenže...
Faktem je, že hned paní Regeceová o své nové smlouvě radním neřekla, chvíli vyčkávala a pak popravdě uvedla novou situaci.
Radnice na ni podala trestní oznámení. Za údajný podvod. „Za zvláštní považuji, že v den, kdy podala má klientka návrh na vklad smlouvy o prodeji pozemků firmě P-IMEX do katastru nemovitostí, ještě týž večer byl pan starosta na policii," míní právní zástupce paní Regecové JUDr. Petr Kšáda.
Tak se ocitla na jedné straně paní Regecová a firma P-IMEX coby „zločinci", na druhé radnice jako "obhájce zákona".
Mladá kadeřnice absolvovala výslech na policii a pak si vzala právníka.
„Už jsem cítila, že ta situace chce odborníka - tak jsem požádala o pomoc JUDr. Petra Kšádu z Prahy, který mne od té doby zastupuje," říká Markéta Regecová.
Podivná návštěva z Prahy
Do tohoto sporu se z dosud nejasných pohnutek vložil náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík. Přijel osobně do kadeřnictví v Drahotuších! Tento vysoký policejní úředník téměř tři hodiny apeloval na paní Regecovou, s tím, že je vyslancem ministra (tj. Stanislava Grosse) a že ona má dát městu plnou moc, aby za ni mohlo jednat s firmou P-IMEX, a že má pozemek městu prodat.
Ač se o tomto Jakubíkově počinu později dozvěděl i jeho nadřízený ministr Gross, nic divného na uvedeném jednání neshledal. Zřejmě je zastáncem netradičních metod jednání státních úředníků s lidem, nebo je jeho hranice právního vnímání posunuta. Koneckonců proč ne, když v roli náměstka policejního prezidenta toleruje muže, který nemá tzv. bezpečností prověrku pro styk s tajnými materiály.
„Čtvrtého srpna k nám přišel pan starosta a stále narážel na mou smlouvu s firmou P-IMEX. Já mu řekla, že na ně nasazovat nebudu, že oni se mnou jednali korektně tudíž stejně budu jednat já: On mě varoval, že mi to přijede vysvětlit jakýsi vysoký úředník z Prahy! A najednou tu byl pan Jakubík," říká paní Regecová.
O snahách náměstka policejního prezidenta informovala udivená paní Regecová svého právníka. Tím ale, zdá se, šlápla na policejní kuří oko.
„Pan Jakubík se děsně rozčílil, s tím, že nepřijde o postavení proto, že já, to co mi řekl, někomu vyprávím. Jenže já byla vyjukaná, měla jsem v tu chvíli obavy."
Vše skončilo tím, že firma P-IMEX od smlouvy odstoupila, paní Regecové vrátila pozemek a ta zas firmě finance a s tím se rozešli. Firma údajně nechtěla figurovat v atmosféře podezírání.
Dnes paní Regecová prostřednictvím svého právního zástupce žádá od města (dle nezávislého odhadce) 1508 korun za metr čtvereční, 5 000 000 jako náhradu škody, která jí vznikla odstoupením firmy P-IMEX od smlouvy, a 500 000 Kč jako finanční narovnání za nactiutrhačné výroky pana starosty.
„Toto nechci komentovat. Já si o panu starostovi také mohu myslet své, ale rozhodně ho nebudu pomlouvat na veřejnosti: Pokud on, jako zástupce města, takto jedná a o mně nevybíravě hovoří, pak škodí sám sobě."
V současné době paní Regecová jedná s úřadem prostřednictvím právního zástupce a čeká.
V nynější situaci se usmívá i populismem zavánějícím řečem, že ona v Hranicích na Moravě brzdí stavbu závodu Philips, který má dát práci více než třem tisícovkám lidí.
Jasné je, že mamutí závod téměř stojí a hektarový pozemek zdejší kadeřnice, ač nevykoupen, je zabrán ke stavbě.
Vydírání? Proč?
Nakládání paní Regecové s vlastním soukromým majetkem rozdělilo město na dva tábory - ty, co jí fandí, - a ty, co ji odsuzují. K těm druhým se přiklání i zdejší starosta (v prvním volebním období kandidát KSČM, dnes ČSSD).
„Celý problém považuji za vydírání," říká starosta města Rudolf Novák. "Částka 105 korun za metr čtvereční, který uvedla radnice do smluv, vychází ze znaleckého posudku. Problém je ale v tom, že v roce 1989 byly tyto pozemky jen zemědělskou půdou a teprve my jsme ty pozemky se souhlasem vlastníků začali zhodnocovat. Tyto pozemky se tak časem staly pozemky stavebními. Město a stát do toho investovaly přibližně sto milionů korun a následně jsme je vykupovali za cenu stavebního pozemku."
Na to, že chování paní Regecové je chováním tržním, starosta míní: „V tomto státě je zvláštní právní situace. Tady do roku devadesát bylo nadřazeno užívací právo nad právem vlastnickým. Dneska se to kyvadlo otočilo trochu jinak a všichni si myslí, že vlastnické právo je nadřazeno právu užívacímu..."
Pan starosta tvrdí, že radnice je ochotna a schopna se s paní Regecovou dohodnout. Dokonce to prý on sám řekl i jejímu otci. „My jsme ochotni a schopni podepsat s ní smlouvu za cenu, která bude v čase a místě obvyklá. To je právnický pojem," vysvětluje starosta Novák.
Faktem ovšem je, že právě podobný právnický pojem - ještě nejasnější a neprůhlednější - byl příčinou toho, proč soud nedávno zpochybnil platnost radnicí vypracované smlouvy o budoucí smlouvě (viz výše). Rozhodnutí soudu starosta komentuje slovy: „Soud v první instanci rozhodl, ale rozsudek nenabyl a nenabude právní moci, čili ten názor je jen názorem soudu. Městská rada se proti tomu odvolá! Pro nás je ona smlouva o smlouvě budoucí stále platná."
„Pozemky vykupuje město a to disponuje určitou sumou, a pokud dá paní Regecové tolik peněz, tak mu nezbude třeba na veřejné osvětlení," trumfuje starosta.
Zjevně líbivá politika, která však opomíjí princip soukromého vlastnictví, které by v tomto případě byl pan starosta ochoten klidně i vyvlastnit.
Co je však paní Regecové do toho, kde bere město peníze na své aktivity? Mimochodem, připomeňme, že původně Markéta Regecová nežádala částku mimořádnou, ovšem arogance a styl jednání úřadů ji zřejmě „donutily" přitlačit.
„Všichni, kteří v tomto městě žijeme, máme a měli bychom mít povědomí odpovědnosti vůči této obecní komunitě... Tak to funguje v Evropě," míní starosta. Nelze než souhlasit, ovšem s dodatkem, že napřed musí dát něco město svým občanům, chovat se k ním slušně, aby poté oni mu mohli oplácet, a hlavně měli k oplácení chuť.
Na základě výroku pana starosty by se totiž jinak slabší povaha mohla domnívat, že u bran města Hranic budou od příštího týdne instalovány kádě na šperky, kreditní kartičky a podobně. Kdo svému městu nedá, není ho hoden!
Mravnost nade vše
Starosta města považuje jednání občanky Regecové za nemravné. Zjevně však má na mravnost dvojí metr.
Na závěr ocitujme z dopisu senátorky Jitky Seitlové, která se o podivné praktiky nákupů a nátlaků ve městě začala hlouběji zajímat:
Vážený pane starosto,.
dne 4. ledna 2001 bylo na ČRo 1 Radiožurnálu odvysíláno v odpoledním bloku na téma „Spor města Hranice s majitelkou posledního nevykoupeného pozemku v průmyslové zóně bude řešit soud" Vaše vyjádření. V tomto vyjádření jste uvedl, že paní Regecová odmítla iniciativu paní senátorky Seitlové a pana senátora Korytáře k setkání a k jednání, a proto nevidíte jinou cestu, než se domáhat svých práv soudní cestou.
Dovolte, abych touto cestou vyjádřila nesouhlas s Vaším veřejným tvrzením pro ČRo. Paní Regecová žádnou iniciativu z mé strany neodmítla. Oficiálně nebyla k žádnému jednání z mé strany ani vyzvána. Z podnětu JUDr. Michny, který mne písemně požádal o pomoc při řešení případu a následně dne 22. 12. 2000 navštívil osobně moji senátní kancelář, jsem ve smyslu svého stanoviska a odpovědi JUDr. Michnovi v úterý dne 27. 12. 2000 telefonicky kontaktovala paní Regecovou a zeptala se, zda by měla zájem o schůzku k dané problematice, a pokud ano, jakou formou. Nejbližší možný termín jednáni z mé strany jsem uvedla pátek 5. 1. 2001. Paní Regecová jednání neodmítla a navrhla naopak, že přesný termín a formu možného setkání dohodne s panem JUDr. Michnou dne 8. 1. 2001, kdy se osobně setkají u příležitosti soudního řízeni na základě žaloby podané vůči ní městem Hranice.
Vážený pane starosto, bohužel nemám informace, z jakého zdroje jste čerpal podklad pro své prohlášení pro veřejné sdělovací prostředky, týkající se mé iniciativy. V uplynulém období několika týdnů jste se mnou osobně ani telefonicky nejednal. Neobdržela jsem od Vás ani žádné písemné sdělení.
Vaše vyjádření, odvysílané na celostátním okruhu veřejnoprávního rozhlasu, nezakládající se na pravdivých skutečnostech dále vyhrocuje situaci sporu, zpochybňuje důvěryhodnost snahy o navázání komunikace již v jejím počátku a jeví se jednoznačně v neprospěch jednání a možné oboustranně přijatelné dohody mezi městem a paní Regecovou.
Žádám Vás proto o urychlenou nápravu Vámi způsobené situace nepříznivé pro vyřešení sporu, jehož důsledky působí negativně proti zájmům našeho regionu.
S pozdravem RNDr. Jitka Seitlová, senátorka P ČR. (Michaela Šmerglová, Lidové noviny, Neděle, 20. ledna 2001, s. 25-26)