PÚ


Mladá fronta DNES Vše pro veřejný zájem! 21.05.2001
Názory - Autor: Hana Marvanová - Strana: 09
Vše pro veřejný zájem!

Skupina poslanců sociální demokracie ruku v ruce s vládou vyrobila nové téma. Nejde o nic menšího než o záchranu rozvoje naší ekonomiky před chamtivostí některých našich nezodpovědných spoluobčanů. Symbolem rozvoje ekonomiky jsou průmyslové zóny, těmi chamtivci pak majitelé pozemků. Navrhovaná poslanecká novela stavebního zákona, kterou nedávno vláda podpořila, má umožnit ve veřejném zájmu vyvlastnění pozemků v lokalitách určených pro průmyslové zóny. Celá kauza vznikla jako reakce na případ kadeřnice Regecové, která odmítla prodat svůj pozemek spadající do lokality plánované průmyslové zóny v Hranicích za cenu, kterou jí navrhla městská radnice. V důsledku toho se v této zóně komplikuje plánovaná výstavba nové továrny společnosti Philips. Dokonce sám premiér Zeman nelenil a v jednom ze svých nevtipných bonmotů uvedl tuto skutečnost jako odstrašující příklad lidské hamižnosti. Při podrobném zkoumání celé kauzy se samozřejmě ukáže, že její podstata je poněkud jiná, než ji prezentují navrhovatelé novely. Hranická radnice zahájila výstavbu průmyslové zóny a podepsala smlouvu s investorem, aniž měla právo dispozice ke všem příslušným pozemkům. Paní Regecová pak svůj majetek ošetřovala s odpovědností dobrého hospodáře - snažila se ho zhodnotit v mezích stanovených zákonem. Její snaha získat za pozemek cenu odpovídající jeho zhodnocení vývojem tržní situace se nijak neliší od motivace mnoha jednotlivců a společností, které u nás kupují pozemky v oblastech, kde předpokládají výstavbu velkých komunikací nebo nákupních center. Za situace, kdy parlament doslova šturmuje s harmonizací našeho práva s právem EU, kdy vázne reforma státní správy, reforma penzijního systému je stále ve stadiu diskusí a o reformě veřejných financí se nám může zatím jenom zdát, se napravování chyby radnice v Hranicích na úrovni vrcholných státních orgánů, a to dokonce formou novely zákona, může zdát poněkud podivnou kratochvílí. Snaha předkládajících poslanců zviditelnit se populistickými gesty za každou cenu by byla rok před volbami snad i lidsky pochopitelná (byť komická), kdyby - kdyby se zde nejednalo o projev problému mnohem vážnějšího. Novela zákona totiž navrhuje vyvlastění pozemku, který jeho majitel nechce v lokalitě navrhované průmyslové zóny prodat, ve veřejném zájmu! Tedy v zájmu veřejnosti, čili převážné nebo alespoň velké skupiny občanů státu. Je však skutečně výstavba továrny soukromé společnosti Philips, byť přinášející zaměstnání několika stovkám místních občanů, skutečně zájmem tak velké skupiny našich občanů? Vládní argumentace tvrdí, že každá průmyslová zóna přispívá k rozvoji naší ekonomiky, a je tudíž v zájmu všech občanů. Případ Regecová však okamžitě odhaluje čertovo kopýtko. Pod heslem veřejného zájmu se zde totiž fakticky prosazuje zájem velmi lokální, a navíc zájem jednoho velkého soukromého subjektu - společnosti Philips proti zájmu jednoho malého soukromého subjektu - paní Regecové. Jak se říká, cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Právo na soukromé vlastnictví a jeho ochranu ze strany státu je zaručeno ústavou a dalšími navazujícími zákony. I když ústava zná i institut vyvlastnění, vnímá jej jako zcela krajní a mimořádné řešení. Tvůrci základního zákona státu zajisté nevčlenili toto ustanovení do Listiny proto, aby se s jeho pomocí řešily problémy chybujícího obecního zastupitelstva a aby těšilo srdce holandských investorů.
Autorka je místopředsedkyní US