MfDNES, 30. května 2001, s. 1 a 3
Regecová porazila stát, dostane peníze
Philips se vložil do hry, za pozemek budou miliony
P r a h a - Kadeřnice Markéta Regecová vítězí v souboji o soukromý pozemek, který odmítla za nízkou cenu prodat městu. Místo jednoho milionu korun bude mít nejméně deset. Jako možná první člověk v zemi tak obhájí právo dostat za parcelu vykupovanou pro stavbu továrny více peněz, než kolik jí radnice nabídla. A dokonce několikanásobně více, než sama na počátku požadovala. Za pozemek jí však nezaplatí město, ale přímo firma Philips, která továrnu staví. Ta pak bude mnohamilionovou sumu chtít od radnice Hranic. Spor vznikl loni na podzim kvůli tomu, že radnice nabízela majitelům pozemků v tehdy dokončované průmyslové zóně různé částky. Regecové a většině dalších lidí původně jen 105 korun za metr čtvereční, ale jiným majitelům i trojnásobek této částky. Kadeřnice se jako jediná proti takovému postupu ohradila a navzdory urážkám od hranického starosty Rudolfa Nováka, intervenci náměstka policejního prezidenta Václava Jakubíka a slovnímu výpadu premiéra Miloše Zemana je již nyní jisté, že při vyhraje. "Částka, kterou má paní Regecová dostat, se pohybuje mezi deseti a dvaceti miliony korun," řekl vysoce postavený státní úředník obeznámený s jednáním o prodeji více než hektarového pozemku. O tom, že je dohoda s Markétou Regecovou na spadnutí, je přesvědčen i právník radnice Ondřej Michna. "Základní texty dohod jsou již hotové stejně jako oboustranné záruky," uvedl. Cenu, kterou Regecová dostane, odmítl komentovat. Podle několika na sobě nezávislých zdrojů musel do pře razantně vstoupit nizozemský koncern Philips, který v Hranicích staví továrnu na výrobu televizních obrazovek. "Pozemek od Regecové odkoupí přímo Philips. Je to nejrychlejší řešení a cesta k tomu, aby starosta Rudolf Novák, který Regecovou několikrát slovně napadl a odmítl zvyšovat cenu, neztratil úplně tvář," řekl zdroj, který je o důvěrných jednáních informován. Nizozemský Philips poté cenu, kterou zaplatí, bude vymáhat jako pohledávku po radnici. "Městu nezbyde než Philipsu těch deset až dvacet milionů korun zaplatit. Jinak by totiž radnice musela investorovi platit mnohem vyšší penále. Původně mělo město pozemky prodat Philipsu již koncem loňského listopadu. Za každý den prodlení je stanovena sankce 346 tisíc korun," sdělil dobře informovaný zdroj. V těchto dnech tedy může Philips žádat po městu penále přes 60 milionů korun. Posledním článkem transakce pak bude podpora státu městu Hranice na další rozvoj průmyslové zóny. Půjde o podobnou částku, kterou radnice Philipsu zaplatí. "Ty peníze by Hranice stejně dostaly v dalších letech, a když se jim na účet pošlou rychleji, tak nehrozí městu problémy s rozpočtem," říká důvěryhodný zdroj. Zaplacení deseti až dvaceti milionů korun za jeden pozemek by město finančně vyčerpalo. V letošním roce má totiž radnice z rozpočtu ve výši 280 milionů korun vyhrazeno na investice dvacet milionů a přímo na rozvoj průmyslové zóny sedm milionů korun. "Kdybychom zaplatili paní Regecové to, co žádá, museli bychom zadlužit město na několik let dopředu a zredukovat jakékoliv investice do rozvoje města," řekl při projednávání rozpočtu starosta Rudolf Novák. Muž, kvůli jehož chybám se spor rozhořel, jako jediný dodnes veřejně tvrdí, že jedinou nabídkou pro Markétu Regecovou je částka 300 korun za metr čtvereční pozemku, tedy dohromady necelých pět milionů. O částce 20 milionů korun, kterou požadují právníci Markéty Regecové, nebo o kompromisní ceně kolem deseti milionů nechce stále ani slyšet. "Situace je taková, že na naši poslední nabídku koupit pozemek paní Regecové druhá strana nereagovala," tvrdí nyní Novák. Konkrétně nechce hovořit ani šéf české pobočky Philipsu Radomír Sabela. "Nemohu nic k vývoji této záležitosti sdělit," uvedl Sabela. "Jednání probíhají a jsou důvěrná," doplnil právník Regecové Petr Kšáda. Pokud by nyní obě strany nesměřovaly k dohodě, za delší provaz by tahala Markéta Regecová. V justičním sporu, kdy se město domáhá, aby majitelka pozemek prodala za cenu 300 korun za metr čtvereční, totiž prvoinstanční soud nedávno žalobu zamítl. Druhé kolo před ostravským soudem již zřejmě neproběhne. Město totiž požádalo o odročení případu na neurčito a na konec tohoto týdne svolala radnice tiskovou konferenci, kde zřejmě bude informovat o dohodě s kadeřnicí. "Je pravděpodobné, že prodejní cenu budou obě strany tajit," uvedl zdroj blízký jednáním. Spor o pozemek Markéty Regecové vyvolal bouřlivou diskusi na téma, co je to veřejný zájem. Do pře se kromě politiků vložil i náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík, který loni v létě Regecovou přijel přemlouvat, aby pozemek městu prodala. Jeho šéf Jiří Kolář ho za to před několika dny potrestal snížením platu za překročení pravomocí. Kvůli Regecové dokonce skupina sociálnědemokratických poslanců připravila novelu stavebního zákona, která měla umožnit vyvlastnění pozemků v průmyslových zónách podporovaných státem. Novelu však minulý týden pravicoví poslanci razantně odmítli. Za možnost vyvlastňování se stavěl i premiér Miloš Zeman, který dokonce při jedné z návštěv severní Moravy v komentáři ke sporu o pozemek řekl: "Přál bych si méně Regecových a více Philipsů." Ve většině vyspělých evropských zemích vyvlastnění ve prospěch investorů není možné, na rozdíl od takových projektů jako jsou dálnice nebo sítě elektrického vedení. Případu v Hranicích, tedy stavbě továrny, se velmi blíží příklad z Bavorska z roku 1987. Spolkový Ústavní soud v něm jako poslední instance zamítl vyvlastnění pozemků ve prospěch stavby zkušební dráhy automobilky DaimlerChrysler poblíž města Asamstadt. A to i přes předchozí opačné stanovisko nižších soudů. Důvod? Autodrom není zmíněn v zákoně jako veřejně prospěšná stavba.
Jak se případ vyvíjel
30. 3. 2000 - Nizozemský Philips si vybral město Hranice pro stavbu továrny na barevné obrazovky za 22 milionů euro na padesátihektarovém pozemku.
12. 9. 2000 - Philips zahájil za přítomnosti premiéra Miloše Zemana stavbu továrny.
5. 10. 2000 - Starosta města Rudolf Novák přiznal, že stavbu továrny brzdí jeden hekratový nevykoupený pozemek, na jehož prodeji se město s majitelkou Markétou Regecovou již více než tři měsíce nemůže dohodnout. Město Regecové nabízelo 105 korun za metr čtvereční, Regecová chtěla alespoň 150 korun. Jiným majitelům přesto město platilo až 300 korun.
16. 11. 2000 - Právník majitelky žádá za metr čtvereční plochy na základě znaleckého posudku 1508 korun, tedy více než 19 milionů korun. Znalec města dospěl k částce 110 korun za metr čtvereční.
30. 11. 2000 - Město nesplnilo smlouvu s Philipsem a nepředalo všechny pozemky. Za to hrozí denně statisícové penále.
8. 1. 2001 - Okresní soud v Přerově zamítl žalobu města, které požadovalo, aby majitelka prodala svůj pozemek na základě předběžné kupní smlouvy městu za tři sta korun za metr čtvereční.
23. 2. 2001 - Zastupitelé Hranic se na zasedání zastupitelstva vyhnuli odpovědím na petici, kterou podepsalo 125 lidí z Hranic a žádali mimo jiné odpověď na otázky, proč město dalo některým lidem při výkupu pozemků víc a jiným méně.
15. 3. 2001 - V továrně nainstalovali první výrobní linku.
15. 5. 2001 - Právník zastupující Hranice Ondřej Michna oznámil, že se připravuje dohoda mezi městem a Regecovou.
21. 5. 2001 - Policejní prezident Jiří Kolář potrestal svého náměstka Václava Jakubíka snížením platu za to, že loni v létě v hranicích Regecovou přesvědčoval, aby pozemek městu rychle prodala.
Lenka Petrášová, Marek Pražák
MfDNES, 30. května 2001, s. 1 a 3
Už chci mít hlavně klid, říká Markéta Regecová
H r a n i c e - Klid. To je to jediné, co si teď přeje žena, která se nebála postavit radnici a čelit několikaměsíčnímu tlaku státu a nenávistných anonymů. Markéta Regecová, jejíž jméno kvůli vlastnictví strategického jednohektarového pozemku v Hranicích zná celá země, chce už jen brzký konec celého sporu. Pokud však získá peníze, jaké si přála, bude umět žít se závistí lidí v okolí? Získá klid v místě, kde všichni sousedé vědí, že zatímco oni dostali za své pozemky 105 korun za metr čtvereční, ona dostane možná několikanásobně víc? "Zatím nad tím raději nepřemýšlím," říká kadeřnice, která si svou budoucnost stále představuje s nůžkami v ruce. "Lidé se ke mně chodí stříhat dál, o moc zákazníků jsem nepřišla, a dokud budou chodit, tak tady budu i já," tvrdí odhodlaně. V prvních chvílích po loňském zveřejnění radnice, že investice Philipsu a s ní i 3500 nových pracovních míst jsou ohroženy, protože si jedna majitelka pozemku postavila hlavu, však Markéta Regecová neskrývala strach. "Příval novinářů mi nevadí, dělají jen svou práci, ale těžko si zvykám na anonymy," říkala tehdy žena, jíž lidé z celé republiky adresují dopisy nadepsané například "Chamtivé kadeřnici". Obsah byl většinou stejný: "Máš kromě peněz vůbec něco ráda? Ty nevíš, že čekáme na práci? S kým jsi ve spojení?" Nebo taky: "Seš na řadě!" varovala jedna z nepodepsaných pohlednic. "Nevím o nikom, kdo by v takové situaci nedostal strach. Jak mám chodit bezpečně po ulicích?" ptala se mladá žena v době, kdy se i starosta Hranic na její adresu nevybíravě vyjadřoval v televizi. Po snůšce výhrůžných anonymních dopisů a telefonátů se úvahám o další budoucnosti vyhne málokdo. "Co když někdo napadne z nenávisti mě nebo dceru? To je přesně to, kvůli čemu se letos už delší dobu vyhýbám novinářům. Nechci, abych někoho ještě víc popuzovala, nechci, aby si lidé o mně pořád někde četli a říkali, že ta 'nána jedna chytrá' se zase prezentuje v novinách," vysvětluje nechuť vracet se k čemukoliv z posledního roku svého života. "Spadla jsem do toho, ani nevím jak, a nebylo to příjemné."
Lenka Petrášová
MfDNES, 30. května 2001, s. 1 a 3
Sedmero poučení
Dokonáno jest. Dohoda o prodeji posledního pozemku pod továrnou v Hranicích na Moravě je na spadnutí. Případ ženy, která se odvážila čelit zvůli vlivných, tím pomalu končí. Zůstává ovšem stát, v němž tak ostudná kauza mohla a kdykoli znovu může vzniknout. Pamatujme proto, co všechno osud vzpurné paní Regecové vzkazuje. Poučení první: Stát si platíme, aby chránil majetek svých občanů. Hle, opak může být pravdou. Představitelé státu i obce uspořádali doslova hon na jednu dámu pouze proto, že odmítla ten svůj levně prodat, že hájila své svaté právo vlastníka. Poučení druhé: Město podepsalo špatnou smlouvu. Starosta svými chybami a zastrašováním stvořil z lokálního sporu celostátní aféru. Mateřskou ČSSD, mající plná ústa ochrany obyčejných lidí, však jeho manýry nijak neznepokojily. Poučení třetí: V této zemi lze stavět na cizí půdě. Philips získal stavební povolení, byť část pozemku stále patřila někomu jinému. Poučení čtvrté: Na jeho majitelku si mimo své pravomoci vyšlápl policejní náměstek. Tedy vysoce postavený muž, který má v popisu práce právo ctít. Potrestán byl směšným snížením platu, a to až po veřejné ostudě. Nikoli tedy z přesvědčení nadřízených, že tak skandální vyděračské metody nemají ve slušném státě co dělat. Poučení páté: Politická elita, krom jediné senátorky, se k případu stavěla velmi vlažně. Poučení šesté: Ústava praví, že mezi základní lidská práva a svobody patří právo vlastnit majetek. Vyvlastnit lze jen ve veřejném zájmu. Socialistům však nedělá žádný morální problém přispěchat se zákonem, který by za veřejný zájem označil stavbu průmyslových zón. Aby další "zpupní" občané nekazili vládní plány. Nepřipadne jim zvláštní násilím vykoupit majetek jednoho soukromníka pro potřeby druhého soukromníka. To vše v zemi, kde se dodnes potýkáme s následky "zákonných" krádeží v zájmu Všeholidu. Nejdůležitější je však poučení sedmé: V úplně korektním státě ještě nežijeme. Přesto máme dost právních i soudních záruk, že vládnoucí suita není všemocná. Stačí, pokud člověk svá práva brání.
Jana Bendová