Hranický týden 4, 1998, č. 35, 11. září, s. 2 (autorem je Jiří J. K. Nebeský):

PODEZŘELÉ OBCHODY MĚSTSKÉHO ZASTUPITELSTVA

(dam) Na začátku července (HT 26) vyšel článek Město prodává domy, kupujícími jsou zastupitelé, v němž byla uvedena fakta, která ukazovala, že některá rozhodnutí městského zastupitelstva jsou mírně řečeno podezřelá. To mě přivedlo, abych prošel všechna rozhodnutí MZ, která se týkala prodeje obecního majetku v uplynulém volebním období. Zápisy ze zasedání samozřejmě nic neříkají o korupci a jiné kriminální činnosti, k níž na Městském úřadě (ne)dochází, přesto se ale našlo několik případů, které vzbuzují podiv:

I/ 9. zasedání (22. 11. 1995) - restaurace Olympie (Radniční 68, pč. 121/1) byla prodána fě Montek za 5.200.000, přitom fa IMEX s.r.o. nabízela celkem 5.800.000 Kč a fa Trend 5.500.000 Kč. Rozdíl nejvyšší nabídky a ceny, za kterou byl dům prodán byl tedy 600.000 Kč!

II/ 22. zasedání (10. 12. 1996) - Alena Klvaňová (fa MAD) koupila za 1.080.010 Kč dům v Radniční ulici čp. 25 (pč. 55), k ceně domu přidala ještě 99.990 Kč na Dětské centrum a 320.000 na Nadaci pro obnovu historického centra města, celkem ji tedy dům stál 1.500.000. Rudolf Koláček (fa Plynoservis) přitom za stejnou budovu nabízel městu 1.550.000. Proč poměrem hlasů 12:8 zvítězila nabídka, která městu přinesla o 50.000 Kč méně než nabídka fy Plynoservis?

III/ 25. zasedání (18. 3. 1997) - Dům ve Svatoplukově ulici čp. 49 (pč. 87/1) byl nabídnut za cenu, kterou určil znalec - 815.730 Kč. Z původně přihlášených třinácti zájemců se jich na zasedání zastupitelstva sešlo pět. Návrh, aby byla v domě pod pokutou 200.000 zachována na 5 let stávající provozovna (prádelna) byl hlasováním odmítnut. Z prvního kola vyšli “vítězně” dva zájemci (každý s deseti hlasy) - Arnošt Petřek (dosavadní provozovatel prádelny), jenž byl ochoten dát za dům 865.730 Kč a Rudolf Koláček (fa Plynoservis), který nabízel celkem 850.000. Zajímavé je, že Jaroslav Lekeš, který nabídl také 850.000 nezískal při hlasování jediný hlas! Chtěl v domě provozovat “podnikatelskou činnost, služby a bydlení”. Boj mezi zbylými zájemci skončil poměrem 12:8 ve prospěch Rudolfa Koláčka (dal za dům cenu posudku + 34.270 Kč na Nadaci na obnovu a rozvoj kulturních a sportovních zařízení v H.), který chtěl v domě provozovat prodejnu plynospotřebičů a prádelnu a který nabízel částku o 15.730 Kč nižší než Arnošt Petřek, jehož záměrem bylo provozovat rychloprádelnu.

IV/ Na tomtéž 25. zasedání došlo i k prodeji domu na Masarykově náměstí čp. 16 (pč. 46). Z dvanácti původních zájemců získali nějaké hlasy v prvním kole tři: 3 hlasy pro fu Forte-P s.r.o. z Šenova u N. Jičína, která chtěla v domě zřídit prodejnu skla a porcelánu a nabízela 2.500.000 Kč; 4 hlasy pro Miroslava Patráka, který chtěl zachovat stávající prodejnu cukrovinek, za což byl ochoten dát 2.600.000 Kč; 10 hlasů získali Alena a Petr Polišenští, kteří měli zájem zřídit také prodejnu skla a porcelánu a dát za dům 2.400.000 Kč (z toho 150.000 na Nadaci a 50.000 na Centrum). Ve třetím kole pak zvítězili manželé Polišenští (v poměru 16:4), přestože jejich nabídka byla o 200.000 nižší než nabídka p. Patráka!

V/ 36. zasedání (23. 6. 1998) - dům ve Svatoplukově ulici čp. 82 (pč. 103) byl nabídnut za cenu 1.200.000 Kč, přičemž znalecký posudek stanovil částku na 831.840 Kč. Znaleckou cenu nabídla čtyřčlenná skupina manželů Kaštovských a Zenzingerových (jejich záměr zněl: obchodní činnost, fotoslužby, inženýrská činnost v oblasti strojírenství, právní služby), vyhlášenou cenu zase manželé Marečkovi s dcerou (záměr: odborná oční ordinace, aplikační středisko kontaktních čoček, ambulance pro cvičení tupozrakých dětí, pleoptika atd.). Přestože Kaštovští a Zenzingerovi nabídli o 368.160 Kč méně než Marečkovi, byl dům prodán právě jim poměrem hlasů 15:4.

Čím se tedy řídí prodej městského majetku? Zákon o obcích č. 367/1990 Sb. (doplněn: 410/1992 Sb.) neříká o prodeji majetku nic jiného, než že je v pravomoci obecního zastupitelstva a že záměr převést či pronajmout obecní majetek musí být zveřejněn 30 dní před projednáváním prodeje. Také se divíte, že nic jiného zákon nestanovuje?

Nicméně, zastupitelstvo v Hranicích cítilo potřebu v roce 1995 přijmout Zásady k provádění majetkoprávních úkonů orgány Města Hranice, v němž se přímo v čl. 6 (Posuzování žádosti o prodej či pronájem nemovitosti) píše: Při projednávání se posuzuje zejména: a) výše nabídnuté ceny, b) zajištěnost finančních zdrojů, c) výhodnost pro město, přínos pro jeho rozvoj. Ovšem: takové Zásady jsou hezká věc, ale jsou závazné pouze pro městské úředníky, zastupitelstvo jimi není nijak vázáno. Proč tedy Zásady vůbec pojednávají o něčem, co je v pravomoci zastupitelstva, když se jimi zastupitelstvo řídit nemusí, ani neřídí?!

Jinými slovy: vzhledem k tomu, že neexistuje zákon o střetu zájmů a ostatní zákony jsou “děravé”, žijeme v zemi, kde dům z majetku města může prodat zastupitelstvo svému členovi za korunu, i když jiný zájemce nabízí několik miliónů! Nemyslí-li tedy na to zákony, je povinností médií na takové nemorální jednání upozorňovat, aby lidé, kteří svých funkcí zneužívají už víckrát do podobné funkce zvoleni nebyli a aby měli ostudu.

V prvním případě bylo rozhodnutí členů zastupitelstva logické, neboť fy, které nabízely vyšší částky, chtěly sumu získat bankovní půjčkou, v níž chtěly ručit kupovaným domem! Byla tedy respektována citovaná b) zásada Zásad. V dalších případech se ale zdá, že vodítkem pro rozhodnutí zastupitelů nebyla žádná ze zásad, ale spíš osobní sympatie.

V trojici dalších případů je personální spojení kupujících a členů zastupitelstva (pro autora článku - dodatek: Ing. Petr Polišenský byl v letech 1990-1994 členem Městského zastupitelstva!) nejasné, samo o sobě ovšem k něčemu takovému ukazuje. Je totiž těžko představitelné, že by někdo v intencích povídky Šimka-Grossmanna “nechtěl slevu zadarmo”, když rozdíl ceny je relativně tak malý. Ve čtvrtém případě už je personální spojení naprosto otevřené: člen zastupitelstva za ODS Josef Kaštovský, spolumajitel fy Mijoka s.r.o. spolukupuje dům za částku nižší než jiný zájemce, který není členem zastupitelstva.

Když se pustíme do spekulací: dům ve Svatoplukově ul. č. 82 má tři bytové jednotky, dnes samozřejmě obsazené. Podle Občanského zákoníku § 711/1a: Pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu. Například tehdy: potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence. Když pronajímatel získá rozhodnutí soudu, které jej zavazuje opatřit nájemcům náhradní ubytování, může se obrátit na Městský úřad, který takové ubytování uděluje. Pro člena zastupitelstva by myslím neměl být problém je získat rychle.

Kdo za to vlastně může? Mají větší vinu členové zastupitelstva (hlasování bylo tajné), že prodají dům za nižší cenu jednomu ze svých řad, nebo má větší vinu člověk, který svého veřejného postavení využije ke svému osobnímu obohacení?

Příznačné pro dnešní dobu, že p. Kaštovský na svou “osobní” převahu spoléhá natolik, že se ani nepokusí svou finanční nabídku vyrovnat s nabídkou druhé strany. Že mu to není “blbé”? Zřejmě spoléhá na beztrestnost a špatnou paměť voličů, nebo prostě myslí, že to voličům vadit nebude, vždyť žijeme v zemi, kde nejméně třetina lidí má osobní zkušenost s dáváním či přijímáním úplatků, kde se zkrátka “na všechno kouká trochu jinak”, než ve slušné společnosti. Stejně příznačná je totiž zcela nulová reakce, kterou v úvodu zmiňovaný článek vyvolal u městského zastupitelstva a p. Kaštovského konkrétně. Mlčeti - zlato.

Personální spojení členů zastupitelstva a firem vítězících v různých konkurzních řízeních je jistě mnohem častější, a snad nemusí být nutně vždy v neprospěch obecního majetku - namátkou: fa Mijoka (spolumajitelem jak výše napsáno je Josef Kaštovský - ODS) například realizovala v roce 1995 publikaci o Hranicích, do níž Městský úřad vložil 600 000 Kč. Ing. Bronislav Bagar, člen zastupitelstva za ČSSD je zaměstnancem (spolumajitelem) fy SH servis s.r.o., ta koupila dva domy z obecního majetku za částku nižší než stanovoval vyhlášený záměr - Svatoplukova 47 za 1.004.195 Kč (znalecký posudek=vyhlášená cena: 1.434.565) a Svatoplukova 46 za 1.200.960 Kč (s Bohuslavem Cagašem, záměr: 1.400.000). V obou případech se ale neobjevili jiní zájemci, takže rozhodnutí zastupitelstva není podezřelé, snad ani divné.

O prodeji domu ve Svatoplukově ul. 82 manželům Kaštovským a Zenzingerovým to ale neplatí. Existuje ovšem jedno slušné řešení celé věci: věnovat městu částku, o kterou bylo připraveno - 370.000 Kč. Využití se určitě najde.


Dodatek: ve volbách v listopadu 1998 byl ze šestého místa kandidátky ODS zvolen (se třetím největším počtem hlasů -1036 hlasů - za ODS) do městského zastupitelstva Josef Kaštovský!