3.2.2003 Respekt str. 5 Domov
Úředníci v ohrožení
Zákon o přístupu k informacím mění místní společnost
Jeho zrození uvítala média bouřlivým potleskem. "Pokud lidé dokáží tento dárek využít, stanou se z ponížených prosebníků sebevědomí občané slušného státu," napsal například tenkrát v roce 2000 Respekt. Takže: dokázala zdejší společnost zákon o svobodném přístupu k informacím využít? Jsou Češi vůči byrokratům sebevědomější než v dobách, kdy ho neměli?

Souboj na hranici
Zákon o svobodném přístupu k informacím, který před čtyřmi lety sepsal senátor Michael Žantovský a bývalý poslanec Oldřich Kužílek, se s odstupem času ukazuje jako skutečně průlomový krok. Úřady přivyklé z éry komunismu na vědomí všemoci jsou totiž najednou vystaveny přímému nástroji rozbíjejícímu jejich informační privilegia a monopoly. Ukázkovým příkladem dopadu zákona je případ Jiřího Nebeského z Hranic na Moravě. Jeho počátky sahají do předloňského skandálu s výkupem hranických pozemků pro milované dítko Zemanovy vlády fabriku společnosti Philips. Jak známo, hranická radnice se při výkupu dopouštěla krajně podezřelých machinací (např. některým lidem platila za pozemky mnohem víc než úředně stanovenou částku), a když jí kvůli tomu jedna majitelka odmítla svou půdu prodat, propadli úředníci panice. Na vzpurnou občanku štvali místní novináře i spřátelené politiky z Prahy, a také se ji pokoušeli ohromit penězi. "Paní Regecovou navštívil jeden z místních vysoce postavených podnikatelů a měl v kufru pět milionů korun. Paní Regecová však i tento návrh odmítla," postěžoval si jednou starosta Rudolf Novák (ČSSD) na schůzi zastupitelstva. Ale spletl se: poprask nevyvolala tvrdohlavost rozzlobené ženy, nýbrž kuloární zpráva, že pět lehce přenášených milionů pocházelo z městské kasy. A tady vstupuje na scénu pan Nebeský. "Byly ty peníze opravdu majetkem města? Jestliže ano, existuje nějaké rozhodnutí rady či zastupitelstva o nakládání s nimi?" obrátil se na radnici s dotazem. Město mu opakovaně odmítlo odpovědět. Pan Nebeský se obrátil na soud a po deseti měsících v polovině loňského roku přišel verdikt: nespokojený občan má pravdu a radní jsou povinni předat mu veškeré informace. Pan Nebeský se tedy dozvěděl celou tajnost: peníze jsou skutečně z městské kasy a starosta je použil se souhlasem většiny členů rady. Ovšem případ má ještě jednu pointu. Během všech sporů s radnicí totiž Jiří Nebeský založil občanskou iniciativu, která se svým bojem s byrokraty stala natolik populární, že se rozhodla jít do komunálních voleb. A volební sdružení Příjemná Hranice pak získalo ve volbách čtrnáct procent a je dokonce i součástí místní koalice. Radním se stal i pan Nebeský (zatímco starosta Novák odešel do opozice). A to přesně ve chvíli, kdy mu úřad ze soudního příkazu sepisoval odpověď na jeho otázky.

Záhadná obálka
Stejně úspěšné bylo i tažení paní Heleny Nahodilové z Prahy. Ta se před dvěma lety rozhodla zúčastnit "obálkového" prodeje bytů na Praze 4. Je to obchod, při němž zájemci o konkrétní byt napíší do obálky částku, kterou jsou za něj ochotni nabídnout, a je-li to nejvyšší suma, mohou si za ni byt opravdu koupit. Paní Nahodilové ale přišlo oznámení, že neuspěla. "Zavolala jsem tedy na úřad a chtěla vědět, jaká částka byla ta nejvyšší," vypráví paní Nahodilová. "Nějaká sekretářka mi ale velmi neslušně odsekla, že mi do toho vůbec nic není a ať se starám o své. A to mě rozčililo." Paní Nahodilová přiznává, že pokud by jí slušně řekli, že na informaci nemá nárok, asi by se dál nepídila. Ale takhle si řekla, že se arogantnímu úřadu postaví: požádala si o informaci podle Kužílkova a Žantovského zákona. Neúspěšně. "Pak jsem stále telefonovala na různé instituce, ale nic. Až mi někde poradili obrátit se na společnost Právo na informace (viz rámeček). A tam mi hned nabídli právníka." Zkušený advokát pohnal případ k Městskému soudu v Praze, kde během půl roku rozhodli ve prospěch paní Nahodilové. "Takže mi tu částku nakonec skutečně prozradili," říká vítězka. "Samozřejmě, že mi k ničemu příliš není, ale chtěla jsem porazit tu arogantní moc a to se stalo."

Vrchní měří vliv
Boj o právo na informace samozřejmě není vždy takhle úspěšný. Například týdeník Respekt už rok čeká na verdikt Vrchního soudu ohledně žádosti o zveřejnění tajných smluv mezi vládou a společností Falkon, které se týkají podezřelých operací s ruským dluhem. Ještě déle pak Ekologický právní servis čeká na to, až stejný soud přinutí ministerstvo průmyslu zveřejnit svoje tajné zprávy hodnotící pro vládu dopad vysílání Rádia Svobodná Evropa na obchod s Irákem a Íránem. O obou případech ale už nebude rozhodovat Vrchní, nýbrž nově vzniklý Nejvyšší správní soud, pod který agenda kolem zákona spadá od nového roku.

Erik Tabery