Já nejsem hrdinka, říká žena
H r a n i c e - Jaké to je, ocitnout se zčistajasna ve středu zájmu veřejnosti, ale zejména politiků, úředníků i novinářů. Drobné blondýnce z Drahotuš, kadeřnici, která pečuje o hlavy desítek lidí ve vsi, se to nechtěně podařilo. Odmítla prodat důležitý pozemek městu Hranice, protože nabídnutou cenu považovala za směšnou, a její život se značně změnil. Místo mytí a natáčení hlav teď denně řeší desítky telefonátů, chodí na policii k výslechům, protože radnice na ni podala trestní oznámení, jedná s právníky, novináři a odmítá firmy, které chtějí pozemek koupit. "Nejsem žádná hrdinka. Spadla jsem do toho ani nevím jak a vůbec to není příjemné," říká Markéta Regecová, která vlastní poslední nevykoupený pozemek pro stavbu továrny Philips. "Příval novinářů mi až tak nevadí, snažím se chápat, že dělají jen svou práci. Těžko si však zvykám na anonymy," probírá se poštou žena, které lidé z celé republiky adresují dopisy nadepsané "Chamtivé kadeřnici". Obsah je většinou podobný: "Máš mimo peněz vůbec něco ráda? Ty nevíš, že čekáme na práci? S kým jsi ve spojení?" předčítá z jednoho anonymu Markéta Regecová. "Seš na řadě!" varuje Regecovou další nepodepsaná pohlednice. "Pomalu se začínám bát. Ne o sebe, ale o dceru. Jak máme chodit bezpečně po ulicích, když mě město neprávem předhodilo novinářům ve chvíli, kdy jsme se už dohodli na prodeji?" přemýšlí s obavami žena a prohlíží si ruinu domu, v němž sídlí její kadeřnictví. "Nutně potřebuje opravu a na tu nemám peníze. Dům je památkově chráněn, prakticky nic s ním nemohu dělat. Přitom mi na něj nikdo nepřispěje," vysvětluje snad už posté, proč chce získat víc peněz. Na stole před sebou však nemá jen anonymy. Chodí i jiné dopisy: "Neochvějné bojovnici proti byrokracii a nabubřelému úřednictvu, paní Markétě Regecové," ukazuje mladá žena a dodává: "Nelíbí se mi to. Nejsem jedno ani druhé - ani chamtivá mrcha, ani hrdinka," prohlíží si znepokojeně snůšku pošty z posledních dnů. Zatímco z anonymních dopisů radost nemá, spekulace o tom, že je jen nastrčenou figurkou ve vysoké hře, ji spíše rozesmějí. "Lidé si povídají, že za tím musí být nějaká politická strana nebo tajná služba. Nikdo nedokáže pochopit, že jsem skutečně sama a že jde jen o banální problém, který radnice zbytečně nafoukla," říká žena. Přestože Markéta Regecová zatím městu pozemek neprodala, všechno směřuje k dohodě. Co však bude dál? Jak bude dál žít ve městě, kde sousedé budou vědět o nejméně dvou milionech korun, které vydělá na prodeji? "Lidé jsou různí a vůbec nevím, co se bude dít, až městu pozemek prodám a veřejnost se to dozví. Mám z toho strach. Budou mi chtít kvůli penězům unést dceru?" ptá se kadeřnice. "Jediné, co vím už teď je, že se můžu se starostovi a všem ostatním úředníkům podívat klidně do očí. Oni to udělat nemohou," říká žena.

Mladá fronta Dnes 11, 2000, 16. října, Střední Morava, s. 1