Temné tlachy
Okresní soud v Přerově rozhodl, že vlastnit u Česku majetek a hájit vlast-ní zájmy není nic špinavého. To je dobrá zpráva. Jejím rubem je fakt, že zdejší úřady, policie a politická reprezentace to stále ještě vidí opačně. Va-rovným příkladem je případ majitelky pozemků pod továrnou Philips u Hranicích, kterou právě až přerovští soudci vytáhli z drtivého stisku rozjeté státní mašinerie. Její vina? Vlastní něco, co by chtěli mít úředníci, a odmítla to prodat podle jejich diktátu. Za to na ni moc vytáhla těžkou artilerii agentů BIS, policejních výhrůžek a beztrestného očerňování.
Přitom je to tak jednoduché. Markéta Regecová podepsala s hranickou radnicí v červenci předloňského roku smlouvu, že městu někdy v budouc-nosti prodá svůj pozemek ležící u areálu plánované továrny Philips. Podle dohody se tak má stát nejpozději do konce roku 2002, a to za cenu, která "bude závislá na stupni rozpracování investice u daném čase". Zjednodu-šeně řečeno: smlouva zaručila paní Regecové právo prodat svůj majetek za tržní cenu a dala jí na transakci několik let času. Jenže radnice najed-nou chtěla pozemek vykoupit už loni - po stovce za metr. Když to paní Re-gecová odmítla a žádala víc, začal vyděračsko-policejní tanec.Radnice v čele se starostou Rudolfem Novákem (ČSSD) se při výkupu chovala způsobem, který vyvolává podezření na korupci. Někomu zaplati-la za metr čtvereční pozemku stovku, někomu tři, a paní Regecové odmít-la zaplatit požadovaných dvě stě padesát. Když se majitelka parcely od-vážila vzbouřit, stát zpanikařil. Pro vládu je totiž fabrika Philips u Hra-nicích věcí prvořadé důležitosti a úřady se firmě dopředu zavázaly za bez-problémový průběh investice. Potíže s paní Regecovou napřed řešil staros-ta tak, jak uměl: hrubými výhrůžkami a pomluvami u místním tisku. Ne-pomohlo to, a tak stát poslal posilu: do práce paní Regecové si přišel "jen tak pohovořit" náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík. A když nezabralo ani to, nasadila vláda - jak vytroubil do světa starosta Novák a nikdo jeho zprávu nedementoval - na vzpurnou majitelku BIS.Už tento přístup moci vyráží dech. Ještě černější myšlenky ovšem vyvo-lává lhostejnost dalších hráčů a institucí na scéně zdejší demokracie. Mi-nimálně od chvíle, kdy Jakubíkoua návštěva loni v listopadu praskla, by se mělo předhánět státní zastupitelství s policejní inspekcí, kdo dřív podá na náměstka obvinění a kdo bude případ vyšetřovat. Věc totiž na první po-hled vyvolává obavu z totalitních praktik, kdy zneužívání policejní funk-ce k nátlaku na nepohodlné jedince bylo běžným jevem. Ještě horší je to s údajným angažmá BIS. Je-li to pravda, jde o mnohem víc než o temné tlachy jednoho policisty a jeho dvou šéfů. Nástup tajné služby na člověka, který chce jen slušnou cenu za svůj lukrativní pozemek, by mohl být sku-tečným měřítkem, jak daleko jsme už dorazili na své cestě od totality k de-mokracii. A dalším měřítkem je fakt, že ani Jakubíkoua mise, ani případ-né použiti BIS proti neposlušnému vlastníkovi nezaujalo zdejší poslance a senátory. S čestnou výjimkou senátorky Jitky Seitlové, která požádala Jakubíka o vysvětlení. (-JS-) (Respekt 12, 2001, č. 3, 15.-21. ledna, s. 3)
ÚHEL POHLEDU
V Hranicích na hranici
Paní Regecová se rozhodnutím Okresního soudu v Přerově dostala na první stránky a do hlavních večerních zpráv. Stalo se tak kvůli sporu s městem o uzavření kupní smlouvy na pozemek pro výstavbu továrny společnosti Philips s městem Hranice. Televizní reportéři nám se spravedlivým přesvědčením sdělují, kterak jakási kadeřnice zablokovala investici úspěšné zahraniční společnosti, jež hodlá vytvořit v regionu stovky, možná tisíce pracovních míst, a ohrožuje tak investice v částce 624 000 000 dolarů. V zájmu spravedlnosti: největším ideologem byla na této frontě televize Nova, jejíž reportér dodnes nepochopil rozdíl mezi obhájcem a právním zástupcem, žalobou či obžalobou. Novinové zprávy se s vývojem kauzy stávají objektivnějšími, avšak podstata sporu jako by vymizela: město uzavřelo s paní Regecovou smlouvu, v níž udělalo školáckou chybu, a nyní se pokouší svou hloupost převést na protistranu. To, že ujednání o ceně a způsobu jejího určení i srozumitelnost každého právního úkonu či ustanovení smlouvy je základní požadavek, ví student právnické fakulty po čtyřech přednáškách občanského práva. Na celé věci je však dnes nejpříznačnější, že město se svými volenými zástupci plive špínu na paní Regecovou, vyhrožuje jí vyvlastněním, zpochybňuje její vlastnictví, označuje ji za "vyděračku" hodlající vydělat na ostatních, zatímco ti se obětovali ve prospěch lepších zítřků (továrna na televizory). Paní Regecová nepřistoupila na takovou malou lumpárničku města Hranice, které přesvědčilo ostatní vlastníky pozemků o výhodnosti nabízené ceny. Chtěla nejdříve o stovku víc za metr, ale ukázalo se, že nebyla jediná. Ti ostatní vyšší ceny od města dosáhli. Dnes chce paní Regecová skutečnou tržní cenu zjištěnou znaleckým ústavem a starostu z Hranic může trefit šlak. Nějak ti radní v Hranicích pozapomněli, že právo vlastnit je základní lidské právo a paní Regecová si může se svým majetkem činit, co chce. O vlastnickém právu a jeho ochraně není třeba diskutovat, stačí, aby to v Hranicích pochopili. Socialistický přístup se nám vryl pod kůži a zkombinován se závistí nutí volené zástupce Hranic, aby se vůči jedné z občanek státu chovali nedůstojně. Kdyby to nebyla pravda, považoval bych to za nevydařený vtip. Jen tak lze charakterizovat návrh na vyvlastnění sporných pozemků. Vyvlastnění majetku je možné jen ve veřejném zájmu, a tím při vší úctě k firmě Philips její ekonomické zájmy nejsou, byť jsou pro ČR nebo region města Hranice výhodné. Jak je možné, že vysoký policejní důstojník Jakubík navštívil paní Regecovou a přesvědčoval ji o nevhodnosti jejího konání a že se o ni začala služebně zajímat dokonce BIS? Vždyť paní Regecová a město Hranice jsou si rovny a pokusy o zastrašování policejní cestou jsou nezákonné. Město Hranice a státní správa mají dvě možnosti. Buď pochopí tváří v tvář soudním rozhodnutím, že je namístě se paní Regecové omluvit, zaplatit jí cenu zjištěnou znaleckým posudkem a začít s vyšetřováním podivných aktivit policie v tomto případu. Anebo je tu druhá možnost: paní Regecovou prohlásí v městě Hranice za čarodějnici. P. S. Provádět stavbu bez souhlasu vlastníka pozemku je v rozporu se stavebním zákonem. O zastavení stavby rozhoduje příslušný stavební úřad, tedy Stavební úřad v Hranicích. Jeho zaměstnanci jsou zaměstnanci Městského úřadu v Hranicích. (Václav Vlk) (Lidové noviny, 17. 1. 2001, s. 1 a 10)
Hranice už dávno za hranicemi
Ad LN 17. 1. 2001: V Hranicích na hranici. Václav Vlk upozornil, že ve věci pozemku pro továrnu Philips, který paní Regecová nechce městu Hranice prodat za cenu, kterou si stanovilo, je zarážející právě jednání města.
Viděno místníma očima, je tento problém ještě výraznější. Paní Regecová několikrát uvedla, že důvodem její neochoty k prodeji je arogance, se kterou s ní město (přesněji starosta Rudolf Novák) jedná.
Socialistické manýry ovšem politicko-ekonomická skupina kolem starosty (mimochodem onu neplatnou kupní smlouvu vypracovala fa Jureka, jejímž spolumajitelem je člen městské rady J.Volf) neprojevila poprvé. Od října 1999 se událo několik podobných neuvěřitelných případů, na něž část zvolených zastupitelů reagovala rezignací na své funkce. Na mimořádné volby to ale nestačilo. Škoda, že tento rozměr celé věci celostátním médiím dosud uniká. Jiří J. K. Nebeský, Hranice (Lidové noviny 14, 2001, č. 16, 19. ledna, s. 10)