Občan má právo být informován za všech okolností a pravdivě
(HRANICE - rek) Nevím, kdo ve městě má v této věci jasno, ale já to nejsem, říká člen městského zastupitelstva Josef Úlehla o problému pozemku pod Philipsem. A to i přesto, že jsem se snažil shromáždit si o celé věci co nejvíce informací. Bohužel žádná z nich nepocházela z radnice.
Na nedostatek informací a jednoznačných odpovědí si tedy nemohou stěžovat jen občané města, ale také někteří zastupitelé. Jedním z nich je Josef Úlehla: Ze všeho nejvíc mě rozhořčilo, když jsem na posledním zasedání zastupitelstva (pozn. red. - při projednávání petice občanů) na otázku, proč jsme jako zastupitelé nedostali text petice předem, obdržel starostovu odpověď - že jsme si petici mohl přečíst v místním tisku! To je nehorázné.
To, co zaznělo jako oficiální odpověď města, Vás tedy neuspokojilo?
Josef Úlehla: Určitě ne a myslím si, že takové nekonkrétní odpovědi jsou neseriózní a mohou lidi jenom ještě více naštvat. Jestliže já jako zastupitel nedostanu ucelenou odpověď, jak ji má získat obyčejný občan?
Byli jste spolu s MUDr. Horovou jedinými členy městského zastupitelstva, kteří nepodepsali prohlášení zastupitelů k celé záležitosti. Proč jste se odmítl podepsat?
Josef Úlehla: Prohlášení bylo projednáváno na neveřejném pracovním zasedání zastupitelstva. Tehdy jsem se ptal na několik úplně konkrétních věcí a nedostal jsem odpověď. Proto jsem odešel ještě před koncem jednání a prohlášení jsem nepodepsal.
O průběhu celé záležitosti jsem se pokusil zjistit více podrobností. Musím říct, že některé věci, které jsem se dozvěděl, zavání praktikami minulého režimu. Vím, že problém paní Regecové není jediný, bylo tam více problémů, o který se zatím nemluví.
Co by podle Vás mohlo pomoci věc vyřešit?
Josef Úlehla: Nedělat mrtvého brouka, protože mlžení a zatajování informací celou věc jenom zhorší. Občan má právo být informován za každých okolností, a to pravdivě.
Hranický týden 7, 2001, č. 10, 9. března, s. 1
Starosta není arogantní
 Arogance je podle slovníku cizích slov zpupnost, domýšlivost, nadutost. Nemyslím, že starosta města, který je obviňován z arogance, oplývá právě těmito vlastnostmi. Nezdá se mi, že je zpupný, domýšlivý a nadutý. Spíše mám pocit, že je neomalený. Jinými slovy - nepochybuji o tom, že je pracovitý, nebo že chce pro toto město jen to nejlepší. To ale nevylučuje, bohužel, to, že jeho neomalenost a neschopnost společensky zvládnout určitou roli mu zabraňuje dovést dobrou věc do konce, protože veden právě svou neomaleností koná kroky slona v porcelánu. Starosta by byl dobrým hráčem většího týmu, s přesně určenou rolí. Roli starosty bohužel nezvládá, protože ta vyžaduje nejen pracovitost, ale také schopnost vést velkou sestavu pracovníků (radnici) nebo prosadit svůj názor ve větší skupině (rada, zastupitelstvo) a co víc, dobře, srozumitelně a důstojně komunikovat s ještě větší skupinou, jíž jsou občané města. Tato schopnost starostovi chybí, a proto je dnes jen lehce posouvatelnou a velmi nečitelnou figurkou v sestavě městské rady.
Marta Malíková
Hranický týden 7, 2001, č. 10, 9. března, s. 3
VELCÍ STRATÉGOVÉ A TAKTICI
 Taktika zpočátku dobrá se raz dva zvrtne v sebezničující. Takto se dá charakterizovat současná situace v kauze PHILIPS. Zjevná bezradnost našich zastupitelů, kteří se už ani nechtějí vyjadřovat a odpovídat na dotazy občanů, protože na co, když si každý může vyhledat potřebné odpovědi v zápisech na MÚ, je na pováženou.
Dámy a pánové, vážené zastupitelstvo, všichni jsme na jedné lodi. Tady neplatí, kdo není s námi jde proti nám. Občané, kteří vám kladou otázky, tak nejednají proti Vám, ale v dobré víře, že se situace vyřeší nebo se alespoň stane snesitelnější. Chtějí jen odpovědnost a nápravu v občanském zájmu. Tak už to proboha pochopte, že jim nejde o osobní spory nebo o snadné získávání pozitivních politických bodů. Kdyby místo vás seděl úplně někdo jiný, kladli by v této situaci stejné otázky. Tento váš postoj k veřejnosti vám na popularitě nepřidá. Ovšem i mlčení je forma vyjadřování velmi srozumitelná a čitelná, existuje totiž i komunikace bez užití řeči, kterou člověk vnímá možná i více než řečená slova. Odpovídat nemusíte, ale ani tak se nikdo odpovědnosti nevyhne.
Principem kapitalismu je společenský a ekonomický systém, založený na soukromém vlastnictví, volném trhu a maximálním využití zdrojů. Potom ovšem v případě sporného pozemku PHILIPS je snaha o vyvlastnění pozemku v soukromém vlastnictví popřením samotného principu naší společnosti a rizikem, že pro kohokoliv může nastat situace, že mu bude majetek vyvlastněn. Toto je velmi znepokojující situace. Je to snad místní folklór? Pokud ano, je velmi nebezpečný.
Politici jsou ve světě obecně bráni jako služebníci byznysu. U nás vznikla opačná situace. Byznysmani slouží politikům. Ptám se (a to nejsem členkou opozice), proč konají tuto drahou dobročinnost? Zcela určitě je k tomu vede přesvědčení, že musí pomoci městu v situaci, k níž došlo. Kdyby ovšem k této situaci nedošlo, určitě by našli vhodnější charitativní způsob využití této částky v zájmu podpory dobrého jména firmy. Uzavřela bych to otázkou: Jak daleko dopředu vidí naše radnice? Odpovězte si sami.
Magdalena Tvrdoňová
(nejsem členkou žádné politické strany)
Hranický týden 7, 2001, č. 10, 9. března, s. 3
V PRAVÝ ČAS SE ZASE BUDE VAŘIT GULÁŠ
Bombastická zpráva o příchodu nového "spásného kapitalisty" mne loni vyprovokovala k uveřejnění úvahy "KAPITALISMUS ROVNÝCH A ROVNĚJŠÍCH". Od toho času došlo k jasné deklaraci praktického významu českých slov stát, parlament, vláda, předseda vlády, politická strana, politika zaměstnanosti, politické rozhodnutí, lobby, městské zastupitelstvo, starosta, standardní podmínky, městská rada, výběrové řízení, smlouva o smlouvě, zodpovědnost, veřejný zájem, demokracie, morálka, trestní oznámení, stanovení ceny, uvědomělý občan, problémový vlastník a občan volič.
Zásada "KOHO CHLEBA JÍŠ TOHO PÍSEŇ ZPÍVEJ" je nejjednodušším výkladem dnes používaného pojmu LOAJALITA. V systému demokracie (právo většiny) lze očekávat loajalitu volených zástupců vůči svým voličům a jednoznačné zastupování zájmů občanů.
Při podrobnějším sledování slov, činů a výsledků práce našich "vyvolených" si často občan musí klást otázku "čí píseň to vlastně zpívají a čí chleba vlastně jedí?" nebo také JSOU SKUTEČNĚ TAK HLOUPÍ NEBO JSOU OPRAVDU TAKOVÍ DAREBÁCI?
Myslím si že slušný stát, moudrý parlament a rozumná vláda skálopevně hájí především zájmy vlastních slušných a tvořivých občanů ve všech společenských vrstvách. Perspektivní stát vytváří rovné podmínky všem tvořivým subjektům s podporou jejich rozvoje.
Ekonomika řízená na základě politických rozhodnutí dle zásady "schopným vzal a neschopným dával"nemůže být řízena nikým jiným než GENIÁLNÍM ZLOČINCEM.
Tvořivá část obyvatelstva je formou nehorázného zdanění státem pravidelně olupována za účelem jakéhosi "moudrého přerozdělování" ve prospěch neschopných "nefachčenků" všech druhů a velikostí. Je všem jasné, že dobře se baví hlavně ti druzí. Novým fenoménem doby se však stalo užití prostředků českých daňových poplatníků ve prospěch zahraničních podnikatelských subjektů pod "praporem" tzv. získávání zahraničních investic. Pěkně klenutý tunel maskovaný "politikou zaměstnanosti". Opozičně smluvní politická garnitura dnes již populárních bavičů tedy opět pevně kráčí ve stopách svých komunistických předchůdců jejichž megalomanská díla (např. nedaleká TATRA Kopřivnice) budovaná tehdy pro "blaho lidu sovětských svazů", jsou sice dodnes viditelná i z vesmírných lodí, nicméně jejich další užití čí kapitulantské přenechání se opět odehraje s příplatkem daňových poplatníků. Sledování současných tendencí vede k otázkám, zda nyní nejsme svědky jakési ekonomické kolaborace s cílem bezohledného zvýhodnění hostů oproti domácím. A PO TOM VŠEM nás opět partaje packalů budou učit obdivu k zvýhodněným. Uvažovaným zvýšením daní tedy budeme muset všichni připlatit na daňové prázdniny a všechny ty dárky pro "bleděmodré." No pojďme ale na domácí píseček. Je jasné, že městské zastupitelstvo, městská rada i starosta by měli asi zpívat píseň především místních občanů. Politická funkce je jak známo především službou veřejnosti. Je pravdou, že na skutečné výsledky hranických voleb a povolební "techtle-mechtle" se již víceméně zapomnělo. Dle svérázných výkladů jednacích řádů a po několika "příjemných kauzách" se můžeme domnívat, že i s tou místní demokracií je to všelijak. Shodou okolností se však z naší oslabené zastupitelské sestavy stali skuteční "národohospodáři" pověření mocnými k místní přípravě "hřiště pro bleděmodré". Scénář jasný, komedie může začít. Vždy jsou dvě skupiny politiků. Jedna touží po moci, slávě a politických ostruhách druhá skupina je založena spíš materiálně.
Zatím co starosta si jezdí do velikého města "tykat se Zemanem", zvláště někteří již dobře vědí "co s tím". Je jasné, že u státních a městských zakázek bývají koláče dobře pocukrované.
Známe z pohádek, že je škoda, když se k takovému koláči dostane "cizí pes." Vše se děje podle osvědčeného postupu ve prospěch osvědčených. Tedy takzvané "ticho po pěšině".
Věc však dostává háček v podobě jakési "lazebnice drahotušské", která si dovolila požádat za svoje milované políčko o přesnou polovinu ceny určené, jak už to v těchto případech bývá pouze pro "kamarády". Co si to dovolila jakási problémová vlastnice, vždyť není ani kamarádka ani kamarádka kamaráda? Starosta zaslepen slávou přestává dbát obchodní zásady "vyhraná diskuse - prohraný kšeft" a podáním trestního oznámení na "tu co smrdí korunou" si zcela netakticky pořádně zavaří. Když nepomůže ani nasazení "bratrstva kočičí pracky", ani domluva jistého "Štětináče", je zaděláno na pořádný průšvih. Zkouší se všechno možné pro stanovení "trucceny", ale je to stále více a více. Je jasné, že ani pohledná lazebnice již nemá jasno, co se zlatou cihlou takové velikosti vlastně bude dělat, nicméně je odhodlaná jménem všech obyčejných, kteří nebývají zváni k cukrovým koláčům tak často, to těm druhým pořádně okořenit. Možná vzniká i úvaha o nějaké sbírce "pocukrovaných" a je docela komické sledovat bohorovná prohlášení "velmi sladkého muže" o tom, jak by si on představoval tvorbu cen pro jiné. Je nasnadě, že celý ten tijátr není zadarmo a že místo něho mohlo městečko zdobit už pořádný kus nové cesty i s chodníkem a kanalizací. Jediným štěstím je velkorysost a rozvážnost "bleděmodrých", kteří vyčkávají až "naši furianti" dohrají. S tím, že by něco sami přisypali, nepočítejme, neboť programová lakota (no jedna hrací bedna pro starostu z nich vypadla) jim nařizuje v banánových a pralesních republikách výhradně vydělávat. Inu hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Nakonec s přetvořením českého výkladu loajality je čeká taky pořádná práce. Pokud budou vázáni českým zákoníkem práce, dost možná se podiví, jak málo muziky vlastně uslyší. K tomu trocha ekologie a brzy možná budou tam, kde už jednou byli. Zjistí, že spoustě těch nezaměstnaných, o které mají naši mocní takovou starost, je na té podpoře stejně nejlíp. No uvidíme, když to přestane vycházet, tak daňoví poplatníci opět nějaký chlup rádi pustí, za nějakou tu hrací bednu se to ve velkém městě asi dá zařídit.
No ale nepředbíhejme, je nutné vyřešit místní problém. Za městské peníze je třeba koupit určitou věc. Je asi nad slunce jasnější, že současný starosta již vyčerpal při nemalých nákladech celý svůj repertoár a je schopen nakoupit již výhradně za astronomickou cenu.
"Po tom všem" už bohužel asi není tím partnerem, s kterým by se protistrana chtěla dohodnout.
Zřejmě již otevřel všechny tři pomyslné obálky od předchozího starosty. Je jen otázkou jeho svědomí, kdy uposlechne pragmatického pokynu té poslední, "nadepiš tři obálky!"
A co na to uvědomělý občan? Nic. Ten přece ví, že to se svými stejně uvědomělými spoluobčany všechno zaplatí a jen tiše doufá, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
A co volič? Ten přece teď nikoho nezajímá. Až bude pravý čas, uvaří se mu guláš. Asi ho bude hodně a možná bude i trochu pocukrovaný.
Mgr. Oldřich Sedláček,
jednatel PONY AUTO trend s.r.o.
Hranický týden 7, 2001, č. 10, 9. března, s. 3
Tři obálky
V minulém vydání HT se Oldřich Sedláček ve svém příspěvku A v pravý čas se zase bude vařit guláš zmínil o třech obálkách. Zde je pomocná ruky pro ty, kteří netuší, o čem byla řeč. Jde o velmi poučné podobenství, do kterého můžete, budete-li chtít, doplňovat konkrétní aktéry: Odcházející ředitel (může jít samozřejmě o vedoucího, šéfa, nadřízeného nebo starostu) nadepíše tři obálky. Svému nástupci tyto obálky předá spolu s přátelskou radou: Pokud by ses dostal do velkých, až neřešitelných problémů, otevři tyto obálky. A jelikož život není jednoduchý, ta doba přišla. Ředitel roztřesenou rukou otevírá první obálku, kde je napsáno: Veškeré své neúspěchy sveď na svého předchůdce. Protože toto už dávno učinil a tento způsob argumentace byl jeho každodenní praxí, s nedočkavostí otevírá obálku druhou, kde je napsáno: Podrob svou dosavadní činnost zdrcující sebekritice. Jelikož sebekritika byla tomuto řediteli cizí, obrátil veškerou svou naději na třetí obálku, kde k jeho smrtelnému zděšení, bylo napsáno pouze: Nadepiš tři obálky! Ivo Škrobánek
Hranický týden 7, 2001, č. 11, 16. března, s. 2
Musíme si pomáhat
(MOBE) Happeningem nazval člen městského zastupitelstva Josef Úlehla zasedání zastupitelů, na kterém ve čtvrtek 22. února projednávali kauzu pozemku pod Philipsem. Průběhu této frašky se už HT věnoval dostatečně v minulých vydáních. Podívejme se ale na věc z jiného pohledu.
Zastupitelům byly v petici položeny otázky, na které nebyl nikdo schopen během doby, co se kauza táhne, pravdivě odpovědět. Na tyto informace bylo vyhlášeno embrago a basta. Občanovi musely stačit kusé informace z regionálního a celostátního tisku, nebo z televize. A jaká byla odpověď na petici? Žádná. Starosta se zabarikádoval za nic neříkající prohlášení městské rady. Rada tak potvrdila svou pevnou soudržnost a připomenuto bylo i společné prohlášení sedmnácti zastupitelů (které mimochodem zavání časy Národní fronty). Na zastupitelstvu padlo z úst starosty několik mystifikací a lží (např. kufřík s 5 miliony), které byly později nazvány metaforami!
A co na to všechno zastupitelé? Nic. Vždyť si přece musíme pomáhat. Potřebuješ městskou zakázku? Máš ji mít. Chceš koupit v historickém jádru dům za slušnou cenu? Máš ho mít. Když se budeš slušně chovat, můžeš mít všechno. Když se vzepřeš,.... Nedělej to, musíme si přece pomáhat! Platí to koneckonců všude. Ale v Hranicích by to mohli vyšít na městský prapor.
Hranický týden 7, 2001, č. 11, 16. března, s. 2