Respekt, 8.4.2002, s. 6
Počátky prosperity v Hranicích
Půl roku po spuštění továrny Philips
Dvoumetrový plot -- a navrch půlmetr ostnatého drátu. Právě tolik dělí chodce od areálu firmy Philips Display na periferii Hranic. Korejsko-holandská továrna na výrobu televizních obrazovek přinesla do České republiky investice ve výši skoro sedmi miliard korun. Další miliardou dotovala podnik vláda Miloše Zemana. A jiná miliarda ze státní kasy šla na ekonomický rozvoj regionu. Největší stavba na zelené louce v dějinách samostatného Česka přinesla práci rovné tisícovce lidí. Proslavilo ji však něco jiného: drsné útoky nejvyšších představitelů státní moci na majitelku malé parcely pod továrnou, která ji odmítala prodat. Vše se nakonec vyřešilo a továrna už půl roku běží. Přinesla prosperitu?
Levná síla
Firma Philips Display patří mezi desítku největších investorů, kteří do republiky přišli během čtyřleté vlády sociálních demokratů. "V roce 1999 sem státní agentura Czechinvest přivedla nějaké manažery -- prý chtějí stavět v republice továrnu. Netušili jsme, že jde o Philips, ale měli jsme vhodnou plochu, a o rok později stavba začala," vzpomíná starosta Hranic Rudolf Novák. "V Hranicích byla dostupná kvalifikovaná a levná pracovní síla, infrastruktura a spolehlivá síť služeb," vysvětluje obvyklými frázemi volbu místa Vladan Pěnkava, manažer pro komunikaci hranického Philipsu. Příchod korejsko-holandského investora vyhlásila vláda za jeden ze svých největších úspěchů. " Philips oživí chudý region a přivede do oblasti další investory," sliboval před třemi lety Miloš Zeman a o rok později ozdobil sociálně demokratický kabinet firmu Philips titulem "Investor roku". Stavbu ale zviditelnila především nečekaná aféra s prodejem pozemků. Jedna z majitelek půdy pod příští továrnou -- kadeřnice Markéta Regecová -- totiž při prodeji své hektarové parcely zjistila, že jí město nabízí dvakrát až třikrát méně než šesti dalším prodejcům -- pouhých sto korun za metr. Pojala podezření na korupci a prodat odmítla. Město nikdy rozdílné ceny nevysvětlilo a odér úplatkářství tak už z hranické radnice nikdy nezmizel. Regecová pak rok odolávala hrubému nátlaku, do kterého se vedle místních veličin zapojil dokonce i premiér Zeman: několikrát paní Regecovou skandalizoval ve svých projevech a popouzel proti ní veřejné mínění. "Přeji si více Philipsu a méně Regecových," svěřil se například médiím. Do věci nakonec vstoupilo zahraniční vedení firmy a dohodlo se s majitelkou na odstupném: svůj hektar nakonec paní Regecová prodala po pěti stech korunách za metr, tedy za pět milionů korun. Hranickým nákupem pozemků se zabýval Nejvyšší kontrolní úřad -- a nezjistil žádné porušení zákona. Možnou korupci však samozřejmě nevyšetřoval. Spory o pozemky pod továrnou i okolo ní trvají dodnes (viz rámeček)
Pro pět milionů navíc
Centru Hranic vévodí opravený zámek -- sídlo městského úřadu. Hned v jeho těsném sousedství se hroutí do sebe ruina kdysi vznosného měšťanského domu. A stometrovou vzdálenost od zámku k náměstí může návštěvník projít pod podloubím, jehož krásu úspěšně maskuje smutná šedivá zchátralost. Nebýt prodejen s elektronikou a mobilními telefony, mohl by se chodec leknout, že se vrátil někam do 80. let. Továrna Philips zaměstnává tisícovku lidí, zhruba polovina z nich bydlí v Hranicích a okolí. Kupní síla místních se po startu montážních hal zvedla zhruba o pět milionů korun měsíčně, když počítáme počet hranických zaměstnanců a jejich platy. Vzrostly obchodníkům od té doby tržby? "Nám ne," říká lakonicky prodavač z knihkupectví Honzík. "Nepocítili jsme to," odpovídá jeho kolega z obchodu s koly a šicími stroji. Restaurace U Hradeb má pro Pražáka z centra nezvykle nízké ceny a neobyčejně pomalou obsluhu. "Jako jestli lidi chodí víc do hospody?" nerozumí otázce číšnice. "Jak kdy. Někdy je tržba lepší, jindy horší." Změnu v pokladně nezaznamenalo ani místní kino Svět. Všichni se ale shodují, že atmosféra ve městě je méně bezútěšná. " Philips zachránil skoro třetinu z tisícovky místních nezaměstnaných. Navíc bude rozšiřovat výrobu a v průmyslové zóně by měly stavět další firmy," říká optimisticky muž v obleku, který přišel do restaurantu poobědvat.
Jen s maturitou, prosím
Nezaměstnanost v osmnáctitisícových Hranicích klesla podle statistiky úřadu práce z třinácti na devět procent. Starosta Novák k výhodám továrny připojuje i to, že dává práci "řadě hranických firem". Šéf radnice si však bohužel nemůže vzpomenout na žádné jméno. "No, já vím o jediné. Má pětadvacet zaměstnanců a dodává Philipsu pracovní pomůcky," uvádí věc střízlivě na pravou míru ředitel místního úřadu práce Pavel Remeň. "Na druhou stranu je fakt, že při práci na inženýrských stavbách získaly místní firmy zakázky za čtyřicet milionů korun," dodává. K tomu je třeba říci, že iniciativa hranickcých občanů Příjemný úder obvinila v souvislosti s těmito zakázkami některé oblastní celebrity a instituce z úplatkářství. "Zakázku za třicet sedm milionů získaly hranické firmy spoluvlastněné městským zastupitelem Jiřím Jaškem. A zakázku za šestnáct milionů získala firma Lesostavby Šumperk, která darovala ODS v roce 2000 sedmdesát tisíc korun. Členem výběrové komise byl Klausův spolustraník," vypočítává jeden z vůdčích duchů Příjemného úderu Jiří Nebeský. Možnou korupci prošetřovala policie, ale nic nezjistila. "Proboha, firmy pana Jaška jsou největšími stavebními podniky v Hranicích," obrací nad podezřením oči v sloup starosta Novák. "Pokud vím, nabídly nejlepší podmínky." A zastupitel z ODS Josef Kaštovský říká, že o sponzorském daru od *Lesostavu vůbec nevěděl. Jak už bylo řečeno -- pouze polovina z přijatého kádru nové továrny žije v Hranicích a jejich okolí, zbytek se do práce dopravuje třeba z Nového Jičína, Ostravy nebo až z Brna. Stát proto loni na podzim podpořil bezproblémový provoz "vlajkové lodi investic na zelené louce" téměř třistamilionovou dotací na stavbu bytů v Hranicích. To představuje jednu sedminu celostátní pomoci v kapitole bytová výstavba. "Ne, nejde o protekci," tvrdí shodně starosta Novák i ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit. "Zatím lidé do Philipsu dojíždějí, ale to je přestane bavit. Je třeba se jim v předstihu postarat o bydlení." V rozporu s původním očekáváním nenašel ve Philipsu práci ani jeden Rom z místní několikasetčlenné komunity. "Slibovali si od té továrny hodně, ale neměli požadované vzdělání," říká šéf úřadu práce. Fabrika podle něj hledala hlavně vyučené lidi s maturitou. Takovým vzděláním Romové nedisponují, a tak jim zbývají pomocné práce v cementárnách a nezaměstnanost mezi nimi dosahuje padesátiprocentní úrovně.
Makačka
V továrně se pracuje na třísměnný provoz. Právě končí ranní šichta, přistavené autobusy odvážejí přespolní i místní, spousta zaměstnanců odjíždí autem. "Normální práce, co vám mám povídat," krčí rameny muž u dveří postarší felicie. "Je to dřina, beru o něco víc, než v Sigmě, ale zase dělám na tři směny. Můžu se taky učit anglicky. Ale na to kašlu," říká jeho kolega o kus dál. Mimochodem bezplatné kursy angličtiny navštěvuje každodenně více než polovina zaměstnanců továrny. "Učí je zahraniční lektoři. Můžeme pak zaměstnance posílat na školení do zahraničí. Několik desítek jich už pracovalo v zahraničních továrnách," říká Pěnkava. Dostat se na exkurzi do továrny je složitější, než navštívit sídlo tajné služby. Ani po telefonech do generálního ředitelství v Eidhovenu není možné získat volný termín. A když se to nakonec podaří, musí tisková mluvčí koncernu Christa Horrocks nečekaně odcestovat do Londýna -- a s návštěvou je definitivně ámen. "A co byste tam chtěl vidět?" kroutí nad zklamáním návštěvníka hlavou muž nastupující do autobusu směr Ostrava. "To vám můžu popsat -- stroje, elektronika, makačka, čisté prostředí." Řada lidí s touto "makačkou" samozřejmě spojuje naději na velký růst oblasti. "Nejde o žádnou montážní halu, kterou je možné za pár let zbourat a přestěhovat výrobu do země s levnější pracovní sílou. Jde o technologické centrum, které se zabývá i vývojem," říká starosta Novák. Mluvčí továrny Vladan Pěnkava je střízlivější: "Inovativní rozvoj je soustředěn do Eidhovenu a jihokorejského Gu. V Hranicích se soustředíme na výrobu. Co bude dál, to určí trh a výkon továrny," odpovídá na otázku, na jak dlouho Philips plánuje svůj pobyt v regionu. "Když jsem s nimi jednal, mluvili o vývoji a padesáti letech výroby," diví se starosta, ale strach z toho, že továrna za pár let sbalí stroje a odstěhuje se, to u něj nevyvolává. Ostatně podle neoficiálních informací dostala firma pětileté daňové prázdniny. Takže na pět let mají hraničtí určitě vystaráno.
Jaroslav Spurný
Respekt, 8.4.2002, s. 6
Kšefty s pozemky
"Mně se už o tom nechce opravdu mluvit. Nebyl to nejpříjemnější zážitek," říká Markéta Regecová, která nadále pracuje ve svém kadeřnictví. "Už to nikoho nezajímá," dodává. Není to pravda. Starosta Novák ji dodnes obviňuje, že svým váháním prodat zastavila rozvoj místní průmyslové zóny. "Vedle továrny Philips je parcela, kterou jsme chtěli nabídnout k výstavbě dodavatelům firmy Philips. Ta půda patří dnes soukromníkům a ti pod vlivem paní Regecové požadují nehoráznou sumu, někteří až tisíc korun za metr," říká starosta. "Lidé si uvědomili skutečnou tržní hodnotu stavebních parcel," oponuje mu aktivista Nebeský. Jde o to, že dvacet milionů za výkup pozemku pro Philips zaplatil stát. Pozemky byly převedeny na město, které je pak prodalo Philipsu za půl milionu korun. Vláda to vysvětluje svou vstřícnost výší investice. Ale i když na to přistoupíme, proč by podobné výhody měli daňoví poplatníci platit i dalším zájemcům o pobyt v hranické průmyslové zóně, malým dodavatelům Philipsu a dalším firmám? To opět přináší podezření na korupci. "Mně jde o ekonomický růst regionu, ne o ty firmy," tvrdí starosta. Tak ať přesvědčí firmy, aby nakoupily za tržní hodnotu. "To se jim nevyplatí," dodává Novák. Mimochodem pozemky pod Philipsem ležely na katastru dvou obcí -- Hranic a místní části Drahotuše. Ty se chtějí osamostatnit. Hraničtí radní tedy loni na podzim převedli pozemky pod katastr Hranic a Drahotuše ztratily hlavní důvod k odtržení -- místní daně, které byl měl Philips jednou platit.
Respekt, 15.4.2002, s. 20
Nevěděl jsem, že žiju na periferii
Reportáž Jaroslava Spurného o továrně firmy Philips v Hranicích (Respekt 15/02) má jeden vážný nedostatek - je povrchní. A povrchní je proto, že je zaujatá. Zaujatost ale není primárně v tom, že by kritizoval či chválil to či ono, ale v tom, že je vlastně povýšený vůči všemu, o čem jeho reportáž jedná. Ironizuje vládní investiční pobídky, ironizuje místní politiky, ironizuje význam továrny pro město - to bych ještě chápal. Ale z nepochopitelných důvodů ironizuje i architekturu města, místní obchodníky, zaměstnance Philipsu. Ne že by se tohle ironizovat nesmělo a nemělo, ale navštívit místo na pár hodin a z vyloženě anketních otázek a prvních dojmů utkat reportáž je dost jednoduché. V Respektu bych chtěl číst solidnější věci. Doporučoval bych autorovi zpracovat stejným způsobem nějaký problém města, ve kterém žije on sám - pokud v Praze, pak by jeho "cestovatelský" přístup mohl být přínosný, protože by byl neokoukaný (neočtený). Ale psát povýšeně o "venkovu" je v centrálních médiích tak běžné, že to zajímavé není. Když to "zaforizuji", měl jsem do přečtení reportáže pocit, že žiju v normálním městě v ČR, po přečtení mi došlo, že někdo může totéž vnímat jako periférii. Jeho škoda.
A nyní několik upřesnění: že se pan Spurný do továrny Philips nedostal a musí o ní tedy psát z doslechu, je celkem pochopitelné. Ale text smlouvy mezi firmou Philips a ČR by si pro psaní článku sehnat mohl, pak by se nemusel opírat o "neoficiální informace". Podle všech dosavadních zpráv by daňové prázdniny Philipsu neměly trvat pět, ale rovnou deset let. Bytová výstavba za "téměř třistamilionovou dotaci" se nakonec neuskuteční, protože město nemá k dispozici dost pozemků. Iniciativa Příjemný úder nikdy neobvinila "některé oblastní celebrity a instituce z úplatkářství". Příjemný úder jen poskytl panu Spurnému text, který detailně informoval o budovaní průmyslové zóny. Všechna data tohoto nepublikovaného textu byla podložená a nikde v něm nelze najít obvinění z úplatkářství, jen podivení nad některými fakty (viz http://hranice.tripod.com). A Jiří Nebeský v souvislosti s neúspěšnou snahou Města vykoupit další pozemky nikdy neřekl "Lidé si uvědomili skutečnou tržní hodnotu stavebních parcel."
Je to od mě asi malicherné, že se cítím jako idiot, když mi byla do úst vložena tak pitomá věta, ale já nic takové skutečně neřekl. Pan Spurný si to vymyslel. To už tam rovnou mohl napsat "říká k tomu Jaroslav Spurný z Respektu", svůj účel by to splnilo a já bych se necítil trapně.
Jiří J. K. Nebeský, Hranice
(autorská = nezkrácená verze)